Inspirace pro sportovní halu

sport
architektura
sportovní-hala

(Petr Ondráček) #1

Ať už bude dlouho očekávaná a tolikrát vzývaná sportovní hala nakonec stát kdekoliv, budeme ji řešit - ať už chceme nebo ne, stoprocentně v kontextu stávajícího městského prostředí.
Důležité tak bude to, že by měla do tohoto prostředí vhodně zapojena a v ideálním případě by je měla vhodně doplnit a dále rozvíjet. Dobrou architekturu ovšem nedělá v lepším případě jen "nějak zajímavá" fasáda (s čímž se bohužel i dnes stále setkávám), ale také promyšlený koncept vnitřního provozu, bez kterého tato stavba nemůže správně a dobře fungovat.
Proto si myslím, že by stejně jako v případě sokolovny a knihovny nebylo od věci mít k dispozici seznam staveb, které by nás mohly nějak pozitivně inspirovat, se kterými máte nějakou osbní zkušenost a které by případně nebylo od věci poté v rámci přípravy zadání i navštívit.

Opět na úvod připomínám, že rozhodně nejde o to uvedené ukázky, bez ohledu na místo vzniku a investice do něj vložené nějakým způsobem i převzít zde - takto architektura nefunguje. Jde pouze o inspiraci, jakým způsobem lze v současné době pojmout návrh sportovní haly - že to nemusí notně být pouze to, co většina z nás zná z doby, kdy nějakým způsobem ještě aktivně sportovala.

První stavbou, na kterou jsem si vzpomněl byla před rokem navštívená Fakulta chemicko - technologická v Pardubicích s přiléhající sportovní halou z roku 2001 od atelieru RAW (v odkazu jsou to poslední 4 řádky obrázků, zbytek nad tím je vlastní škola)

RAW%20-%20telocvicna%20UP%20Pardubice%20interier

Druhým příkladem pak může být z podobného, tj. univerzitního prostředí, komplex čtveřice sporotovních hal Fakulty sportovních studií MU z roku 2009 od rovněž brněnského atelieru A Plus (kde jsem svého času také působil a byl součástí projekčního týmu generálního projektanta celého Univerzitního kampusu a poté měl na starosti autorský dozor právě této stavby). Zde mohu v případě zájmu bez problémů domluvit návštěvu a po areálu zájemce provést i s výkladem. :wink:

Velmi zajímavým příkladem je momentálně celkem známá sportovní hala v Dolních Břežanech z roku 2016 od atelieru Sporadical. Pikantní na této ukázce je, že takto koncipovanou a realizovanou halu má obec s cca 3900 obyvateli.

Realizací nám geograficky velmi blízkou je pak sportovní hala v Kuřimi od Cuboid architekti z roku 2018.

Poslední z první série domácích realizací je pak sportovní hala Věry Čáslavské v Černošicích od atelieru Grido-architektura a design z roku 2012.

První zahraniční ukázkou je sportovní hala v slovinském Podčetrteku od atelieru Enota, na kterou mne před třemi roky upozornil v rámci přípravy jedné soutěže kolega v atelieru, který ji osobně navštívil (s přilehlým docela netradičně řešeným areálem Terme Olimija na druhé straně ulice).


(Petr Ondráček) #2

Další z možných kvalitních příkladů, hodných v principu následování z poslední doby bychom u nás už hledali maličko obtížněji, přesto jsem v prvním výčtu na jeden výborný příklad zapomněl.

Tím je sportovní hala, respektive sokolovna/komunitní centrum v Líbeznici od atelieru M1 architekti, realizované v roce 2016.

Na této ukázce stojí za povšimnutí hned několik věci - opět se jedná o obec s relativně malým počtem obyvatel (obdobně jako výše zmíněné Dolní Břežany) - zde je to cca 2700. Zde tak neplatí přímá úměra, se kterou se často setkávám, že čím menší sídlo tím mohou tak nějak morálně požadovat méně architektonicky hodnotnou a kvalitnější stavbu.
Je to tak už několikátá stavba v této obci, kterou řešili malou architektonickou soutěží, vyzvali kvalitní architekty a jejich návrh pak i zrealizoivali (již dříve to byla například přístavba Pavilonu prvního stupně ZŠ a ZUŠ od Projektil architekti, rekonstrukce radnice nebo rekonstrukce domu služeb od atelieru M1 architekti).

Poslední důležitou věcí je to, že přesto že se rozměry jedná o relativně malou halu, šlo zde cestou osobitého a kvalitního návrhu, který nezvítězil nad industriálně utilitární práznotou jiného typu realizace tohoto typu staveb v našich končinách bohužel celkem běžného. Zde je to dokonce uvedeno i v autorské zprávě, že "stavba je výslednicí zápasu přirozené touhy lidí po sdružování s nedostatkem peněz".

Myslím, že není potřeba dodávat nic dalšího - to, že stavba je kultivovaná, nemusí nutně znamenat že je apriori drahá, s čímž se bohužel stále u většiny veřejnosti setkávám, protože přímá konfrontace s kvalitní soudobou tvorbou u nás zatím stále dosti pokulhává.

V případě kvalitně investovaných veřejných peněz, tak jak to chápu já, se nejedná rozhodně o okázalé plýtvání prostředky a použitou formou - ba právě naopak - mělo by to být o uvážlivém a citlivém přístupu k zadání, tak aby hodnota za ně získaná nějakým způsobem přispěla ke zlepšení prostředí v okolí. A to jak návrhem, tak pak i vlastní realizaci, kdy se nesmyslně nepředháníme klopotnou snahou apriori o nejnižší cenu, kterou ve výsledku při samotném provozu a užívání v budoucnu tak nějak obelháváme sami sebe...

Pokud by Vás zajímalo, jak se možné, že tato obec může takto kvalitně stavět - doporučuji shlédnout pořad Líbeznice ze série Gebrian VS na Stream.cz

EDIT 2019-01-22
Ve výčtu inspirace, myšleno kvalitních soudobých realizací, je ještě jedna, na kterou jsem celkem trestuhodně zapomněl a kterou máme prakticky za humny (měřeno měřítkem celé ČR).
Tou je tělocvična v Jaroměřicích od architekta Zdeňka Fránka z roku 2004. Jedná se o stavbu v obci s 1200 obyvateli, kde bylo celkem jasné zadání – chceme jednoduchou a levnou obecní těocvičnu.
Jeden by se čekal v této situaci realizaci za pomoci některé z firem, specializující se na unifikované montované haly, tak jak je to v těchto případech (bohužel) z 90% zvykem. Ne tak zde - vznikla tady na svou dobu a velikost obce, myslím poměrně kvalitní a zajímavá realizace.

Stavba sice nyní už nevypadá tak jako v době focení hned po realizaci, dřevěný obklad přirozeně zestárl, ale stále je to stavba, která rozhodně za zmínku stojí - jako ukázka, že když se chce, tak to nějak vždycky jde.


(Petr Ondráček) #3

Jak bylo uvedeno v předchozím příspěvku - s příklady realizací novostaveb sportovních hal za poslední desítku let, které by snesly přísnější hodnocení a stály by za zmínku, jako příklad hodný následování (přístupem k návrhu a realizaci) v případě uvažované sportovní haly je to je v Česku maličko složitější. Napočítali bychom je zřejmě na prstech jedné ruky - velká většina zde již byla uvedena...

Sportovní akce se u nás - myšleno v Česku (a v Boskovicích nejsme rozhodně výjimka) - odehrávají v podstatě ve dvou typech prostorů.
Prvním z nich jsou povětšinou dnes už postarší sokolovny. Tímto se pouze potvrzuje skutečnost, že prakticky (stejně jako u většiny veřejných staveb z té doby u nás v Boskovicích) až do dnešních dnů nadále využíváme dědictví po našich předcích. Stavby, které pamatují ještě dobu počátečního nadšení ze samostatného českého státu. Na jednu stranu je to samozřejmě správně - právě proto byly ty stavby postaveny - aby nesloužily rok. Tyto stavby, které byly na tehdejší dobu provozně velmi dobře promyšlené, měly jistou estetickou kvalitu a díky tomu nám vydržely (většinou bez nutnosti zásadních investic) ve stavu v jakém byly tehdy navrhovány architekty. Je ale k zamyšlení, že od té doby, kdy vznikly další požadavky na místo pro provozování sportu už nic kvalitnějšího bohužel nevzniklo.

Druhým typem jsou pak sportovní haly, ve kterých většina z nás, v době puberty a ranné dospělosti, trávila nejednu sobotu a neděli na turnajích a jiných mačích. Tréninky v "domácí hale" pak samozřejmě nevyjímaje. Tyto stavby vznikaly v době rozmachu výstavby měst a s tím většinou také související masové výstavby sídlišť. Na kvalitu se tehdy moc nehledělo (čest výjimkám) protože hlavním cílem tehdy bylo v relativně krátké době umožnit co nejvíce lidem někde sportovat. Protože sport, hlavně pak v jeho vrcholné a vrcholové formě, byl jednou z výkladních skříní tehdejší doby. Doba byla tehdy prostě jiná…

Pro ukázky realizací sportovních stánků, které jsou promyšlené a ve většině případů jsou přínosem i pro své okolí tak musíme vyrazit, zatím stále ještě do zahraničí. Zeměmi, kde to opravdu umí jsou zejména Rakousko, Švýcarsko a Německo.

Prvním objektem, který je zároveň take jednou z mých nejoblíbenějších staveb tohoto typu z poslední doby je realizace sportovní haly z předměstí Villachu od rakouského atelieru Dietger Wissounig Architecten z roku 2013.

Stavba, zvenčí působící skoro až přísně, je uvnitř naopak plná světla a jak už je v těchto krajích zvykem, se nevyznačuje pouze kvalitním architektonickým zpracováním.

Ambice architektů společně s vedením města zde byly poněkud vyšší – vzali na vědomí, že se jedná o stavbu z veřejných peněz a navrhli ji, aby vytvořila něco jako "nové" centrum zdejší městské části St. Martin.
Stavba se poměrně elegantně vypořádala jak s podzemním propojením na nedalekou školu, tak s podmínkami místního stavebního úřadu, kdy byla daná výška, kterou hala nesměla překročit – třetina objektu je tak pod zemí.

V podobném duchu jsou i ukázky realizace sportovních hal od mého oblíbeného rakousko-švýcarského ateliéru Dietrich | Untertriffaler. Práci tohoto atelieru jsem již zmiňoval ve vláknu k sportovní hale na Hybešově ulici, ale pro úplnost ji uvádím ještě jednou.
První je ukázka sportovní haly z předměstí Zurichu z roku 2010. Objekt, který naprosto dokonale respektuje okolí a maximálně využívá jak interiér, tak i exteriér ke sportovnímu využití.

A níže opět naprosto dokonalý inerier.

Druhou ukázkou od téhož atelieru je francouzská realizace sportovní haly - tentokráte ve Fenay, na předměstí Dijonu, z roku 2015.

Doporučuji si v interiéru pozorně prohlédnout materiály, se kterými zde architekt pracuje - nic, co by bylo v našich končinách neznámé a nic co by bylo jakkoliv extravagantní - pouze beton, dřevo a sklo. Tedy nic, co by bylo nějakým způsobem nedostižné i v našich podmínkách - chce to jen kvalitní návrh, který od začátku s těmito materiály pracuje, jako s jedním ze stavebních kamenů ve výrazu budoucí stavby. A pak samozřejmě pečlivou realizaci a nikoliv honbu za firmou, která to provede nejlevněji, což u nás znamená bohužel v hodně případů i nekvalitně...

Třetí realizací od stejného atelieru je pak, v podstatě klasicky pojatá hala v městském prostředí z Lyonu z roku 2016.

Velikostí se jedná o menší halu, ale opět je zde nádherná práce s s materiály - jak v exteriéru, tak v interiéru.

Dalším poměrně zajímavou ukázkou, kdy se zadavatel společně architektem byli nuceni zabývat i okolními podmínkami je realizace sportovní haly z Berlína, městské části Zehlendorfer od KSP Jürgen Engel Architekten z roku 2012.

Architekti realizovali sportovní halu na střeše stávajícího dvoupodlažního obchodního centra a wellness. Přesto má stavba osobitý rukopis, který funguje jak přes den, tak i v noci. Střídmý exteriér doplňuje interiér, který také využívá minimum výrazových prostředků a exteriér tak výborně doplňuje. Není zde nic navíc - za mne prostě paráda.

Ze švácarských realizací bych rád vyzdvihl realizaci sportovní haly v obci Châtel-Saint-Denis (6700 obyvatel) nedaleko Lausanne od studia Virdis Architecture z roku 2009. Sportovní hala je částečně zapuštěná do terénu a byla navržena tak, aby v co největší míře respektovala okolní terén a na stavbu byly použity materiály, které co možná nejvíce zjednoduší stavbu.

Jedná se o dřevostavbu založenou na betonové základové vaně a využívající k tepelné izolaci 100% recyklovaného materiálu. Hala byla navržena tak, aby provoz využíval co nejvíce okolního terénu. Vstup pro diváky je z horního podlaží (kde je mimo jiné i kavárna). Vstup pro hráče a zázemí je v přízemí, kde má hrací plocha díky obrovskému prosklení bezprostřední kontakt s okolní přírodou.


(Vít Novotný) #4

Ahoj Petře,
perfektní práce, tak bych si představoval práci městskýho architekta. Super inspirace.


(Petr Ondráček) #5

Děkuji Vítku!
Rozhodně jsem tímto nechtěl architektu Fránkovi "fušovat do řemesla". Toto téma dlouhodobě sleduju a vnímám zde nutnost ukázat, že sportovní hala může vypadat i jinak, než je většina dnes zvyklá vnímat. Tak proto... :wink:
Btw. rádo se stalo a jsem rád, že některé z Vás tato věc zajímá. :blush:


(Rudolf Sehnal) #6

Naprosto souhlasím,podle mě úplně perfektně zpracováné téma.


(Petr Ondráček) #7

Tak přeci jenom jsem na jednu stavbu u nás zapomněl a bylo by, myslím, škoda ji vynechat.
Jedná se o stavbu Národního sportovního centra v Prostějově od Atelieru-R, který je známý mimo jiné také budovou přístavby Slovanského gymnázia v Olomouci a nebo netradiční budovou lékárny FN Olomouc.
Stavba je to celkem nová, realizovaná v září 2018 a není od nás ani tak daleko, aby se na realizaci nedalo zajet v případě zájmu také podívat.

Zrovna toto je naprosto výborná ukázka, že i v Čechách (zde tedy spíše na Moravě) lze vybudovat perfektní sportovní stánek. Z půdorysů si lze udělat představu, jak by klidně mohla vypadat i hala u nás, se všemi typologicky správnými provozními návaznostmi a také potřebným zázemím pro provoz vlastní haly (toto je zde maličko předimenzované, ale souvisí to s jiným cílením haly - předpokládám, že si rozumíme - že jde o princip).
Každopadně je to za mne naprosto skvělý příklad, jak by měla vypadat hlavní městská hala v 21. století v našich českých podmínkách, když přestaneme uvažovat prizmatem skladové haly. Od technického zázemí, bez kterého by hala nemohla fungovat, samotné sportoviště, až po administrativní a provozní zázemí s drobným bufetem, kancelářemi, nebo malou zasedací místností.