Jak bylo uvedeno v předchozím příspěvku - s příklady realizací novostaveb sportovních hal za poslední desítku let, které by snesly přísnější hodnocení a stály by za zmínku, jako příklad hodný následování (přístupem k návrhu a realizaci) v případě uvažované sportovní haly je to je v Česku maličko složitější. Napočítali bychom je zřejmě na prstech jedné ruky - velká většina zde již byla uvedena...
Sportovní akce se u nás - myšleno v Česku (a v Boskovicích nejsme rozhodně výjimka) - odehrávají v podstatě ve dvou typech prostorů.
Prvním z nich jsou povětšinou dnes už postarší sokolovny. Tímto se pouze potvrzuje skutečnost, že prakticky (stejně jako u většiny veřejných staveb z té doby u nás v Boskovicích) až do dnešních dnů nadále využíváme dědictví po našich předcích. Stavby, které pamatují ještě dobu počátečního nadšení ze samostatného českého státu. Na jednu stranu je to samozřejmě správně - právě proto byly ty stavby postaveny - aby nesloužily rok. Tyto stavby, které byly na tehdejší dobu provozně velmi dobře promyšlené, měly jistou estetickou kvalitu a díky tomu nám vydržely (většinou bez nutnosti zásadních investic) ve stavu v jakém byly tehdy navrhovány architekty. Je ale k zamyšlení, že od té doby, kdy vznikly další požadavky na místo pro provozování sportu už nic kvalitnějšího bohužel nevzniklo.
Druhým typem jsou pak sportovní haly, ve kterých většina z nás, v době puberty a ranné dospělosti, trávila nejednu sobotu a neděli na turnajích a jiných mačích. Tréninky v "domácí hale" pak samozřejmě nevyjímaje. Tyto stavby vznikaly v době rozmachu výstavby měst a s tím většinou také související masové výstavby sídlišť. Na kvalitu se tehdy moc nehledělo (čest výjimkám) protože hlavním cílem tehdy bylo v relativně krátké době umožnit co nejvíce lidem někde sportovat. Protože sport, hlavně pak v jeho vrcholné a vrcholové formě, byl jednou z výkladních skříní tehdejší doby. Doba byla tehdy prostě jiná…
Pro ukázky realizací sportovních stánků, které jsou promyšlené a ve většině případů jsou přínosem i pro své okolí tak musíme vyrazit, zatím stále ještě do zahraničí. Zeměmi, kde to opravdu umí jsou zejména Rakousko, Švýcarsko a Německo.
Prvním objektem, který je zároveň take jednou z mých nejoblíbenějších staveb tohoto typu z poslední doby je realizace sportovní haly z předměstí Villachu od rakouského atelieru Dietger Wissounig Architecten z roku 2013.
Stavba, zvenčí působící skoro až přísně, je uvnitř naopak plná světla a jak už je v těchto krajích zvykem, se nevyznačuje pouze kvalitním architektonickým zpracováním.
Ambice architektů společně s vedením města zde byly poněkud vyšší – vzali na vědomí, že se jedná o stavbu z veřejných peněz a navrhli ji, aby vytvořila něco jako "nové" centrum zdejší městské části St. Martin.
Stavba se poměrně elegantně vypořádala jak s podzemním propojením na nedalekou školu, tak s podmínkami místního stavebního úřadu, kdy byla daná výška, kterou hala nesměla překročit – třetina objektu je tak pod zemí.
V podobném duchu jsou i ukázky realizace sportovních hal od mého oblíbeného rakousko-švýcarského ateliéru Dietrich | Untertriffaler. Práci tohoto atelieru jsem již zmiňoval ve vláknu k sportovní hale na Hybešově ulici, ale pro úplnost ji uvádím ještě jednou.
První je ukázka sportovní haly z předměstí Zurichu z roku 2010. Objekt, který naprosto dokonale respektuje okolí a maximálně využívá jak interiér, tak i exteriér ke sportovnímu využití.
A níže opět naprosto dokonalý inerier.
Druhou ukázkou od téhož atelieru je francouzská realizace sportovní haly - tentokráte ve Fenay, na předměstí Dijonu, z roku 2015.
Doporučuji si v interiéru pozorně prohlédnout materiály, se kterými zde architekt pracuje - nic, co by bylo v našich končinách neznámé a nic co by bylo jakkoliv extravagantní - pouze beton, dřevo a sklo. Tedy nic, co by bylo nějakým způsobem nedostižné i v našich podmínkách - chce to jen kvalitní návrh, který od začátku s těmito materiály pracuje, jako s jedním ze stavebních kamenů ve výrazu budoucí stavby. A pak samozřejmě pečlivou realizaci a nikoliv honbu za firmou, která to provede nejlevněji, což u nás znamená bohužel v hodně případů i nekvalitně...
Třetí realizací od stejného atelieru je pak, v podstatě klasicky pojatá hala v městském prostředí z Lyonu z roku 2016.
Velikostí se jedná o menší halu, ale opět je zde nádherná práce s s materiály - jak v exteriéru, tak v interiéru.
Dalším poměrně zajímavou ukázkou, kdy se zadavatel společně architektem byli nuceni zabývat i okolními podmínkami je realizace sportovní haly z Berlína, městské části Zehlendorfer od KSP Jürgen Engel Architekten z roku 2012.
Architekti realizovali sportovní halu na střeše stávajícího dvoupodlažního obchodního centra a wellness. Přesto má stavba osobitý rukopis, který funguje jak přes den, tak i v noci. Střídmý exteriér doplňuje interiér, který také využívá minimum výrazových prostředků a exteriér tak výborně doplňuje. Není zde nic navíc - za mne prostě paráda.
Ze švácarských realizací bych rád vyzdvihl realizaci sportovní haly v obci Châtel-Saint-Denis (6700 obyvatel) nedaleko Lausanne od studia Virdis Architecture z roku 2009. Sportovní hala je částečně zapuštěná do terénu a byla navržena tak, aby v co největší míře respektovala okolní terén a na stavbu byly použity materiály, které co možná nejvíce zjednoduší stavbu.
Jedná se o dřevostavbu založenou na betonové základové vaně a využívající k tepelné izolaci 100% recyklovaného materiálu. Hala byla navržena tak, aby provoz využíval co nejvíce okolního terénu. Vstup pro diváky je z horního podlaží (kde je mimo jiné i kavárna). Vstup pro hráče a zázemí je v přízemí, kde má hrací plocha díky obrovskému prosklení bezprostřední kontakt s okolní přírodou.
Břežany tu jsou zmíněné hned v prvním postu z ledna 2019 
