...no a když jsme u nominovaných staveb na Českou cenu za architekturu 2024, tak jsem krom knihovny - viz jiné vlákno zde - při listování bulletinem ČKA narazil i na výborné ukázky, jak by klidně mohla (a za mne rozhodně měla) vypadat sebevědomá a přitom ne astronomicky drahá stavba sportovní haly.
Jedna z přihlášených staveb je dokonce v nominaci tuto cenu a druhá je účastníkem této soutěže.
Stejně jako v případě ukázek inspirace pro knihovnu, jsem se rozhodl, že se i o tyto zajímavé stavby zde podělím - přestože se rozhodně nejedná o to, zde identickou stavbu postavit, ale to už myslím chápete. Jde zde o to, jak o takové stavbě uvažovat.
Že by cílem, byť s nějakým způsobem omezeným rozpočtem neměla být skladová hala s nápisem nad vstupem "sportovní hala", ale barák, který pomůže nastartovat kultivaci celého areálu Červené zahrady a nebude jen spolněním úkolu - postavte (nějakou) halu. Za veřejné peníze ta meta prostě musí být výš.
Stavbou nominovanou na Českou cenu za architekturu je tak Sportovní hala v Řevnicích od atelieru Grido, kteří na místě bývalého hřiště zrealizovali velmi zajímavou novostabu.
Stavba by mohla být pro nás zajímavou, krom toho, že se jedná o sportovní halu také tím, že se zde nezalekli "podzemního" parkování. Záměrně píšu v uvozovkách, protože stejně jako u nás (vítězný návrh od Matrina Doležela tak uvažoval) zde využili různých úrovní terénu a pod budovou umožnili parkovat vozidlům, která tak nemusí stát na ulici v rezidenční části města.
V interiéru pak nic navíc, vše maximálně funkční a přitom je vidět, že nad tím jak to vypadá někdo setsakra přemýšlel. Třeba bazilikální osvětlení, které dovnitř pouští denní světlo a přitom se nemusí zatemňovat půlka fasády oken.
Za mne vizuální lázně. Zde bych chtěl fakt sportovat a prohodit oranžový míč obroučkou koše. Tak jako když mi bylo 18 a hrál jsem dorosteneckou ligu v basketbalu. Prostě paráda
(foto: alex shoots buildings)
Druhou ukázkou z přihlášených staveb na ČCA 24 je školní tělocvična v Drahotuších od atelieru PAB, která je taky skvělá. I přesto, že je vidět že v době covidu a cenových skoků v ceně stavebních materiálů zde byl asi větší tlak na cenu, tak přesto, že se jedná o ocelový skelet, nedopadlo to z hlediska provedení a detailů nijak tristně, jak by se dalo očekávat a jak z okolí známe.
Navenek je to stavba, která nijak přehnaně neovládá své okolí a v interiéru pak jasná práce architekta, který i s omezeným budgetem peněz dokázal, že i takto pojatá stavba může mít promyšlený koncept řešení interiéru a promyšlený detail, který dokáže výsledný dojem z výsledku poslat klidně o level výš.
(foto: Adam Bělunek)
Toť vše z přihlášených na Českou cenu za architekturu 2024 na poli sportovních hal a doufám, že za 2-3 roky ve stejném seznamu budeme moci mít i naši sportovní halu. Už by bylo docela na čase. Těším se (a doufám). 
A stejně jako u posledních příkladů knihovny, i zde doporučuju si rozkliknout oba odkazy v textu výše a podívat se na kompletní sadu fotografií a výkresů. Stojí to za to.