@zoul V souvislosti s chystanou studií architekta Smiljana Radiće bych se rád zmínil ještě o jedné věci, která mne nedávno na jiné platformě dokonale šokovala. Mluvím o naprostém odsouzení ještě ani nezapočaté práce uznávaného architekta - jen na základě jednoho rozhovoru a pak osobní antipatie k něčemu, co zatím ani nevzniklo a kde je asi možná pravděpodobnost, že to nebude úplně standardní?
Jenže co definuje pojem standardní? To že dům bude mít sedlovou střechu (kterou by mimochodem díky regulativům z územního plánu mít měl)? Nebo snad, že bude mít mnohdy opěvované historizující prvky? V roce 2018? Na tuto dlouholetou proluku existují, co vím, asi 2-3 fotografie a snažit se zde o dokonalou reminiscence toho, co tu někdy možná stálo by myslím nebyla správná cesta. Existují i jiné způsoby jak dosáhnout kýženého cíle, než jen použít jak v kuchařce výše zmíněné “atributy”.
Dejme tomu, že způsob zadání nebyl asi úplně transparentní, ale v tomto případě si troufnu říci, že mne to až tak úplně nemrzí. Při tomto výběru asi nešlápneme vedle. Zkusme si uvědomit jednu věc - že pokud by zde tato stavba v budoucnu vznikla, máme šanci se posunout od pouhých slov o kulturním městě k činům. I třeba proto je dobré mít ve městě městského architekta, díky jehož profesním kontaktům se architekta takového významu sem vůbec podařilo přivést.
Dovolím si soukromý názor – co by jiná města na světě dala za to, kdyby zrovna u nich někdo s renomé Smiljana Radiće chtěl projektovat. A to znovu prosím neříkám, že bych chválil způsob zadání (jak bylo jinde s náležitou naléhavostí vytýkáno) - že architekt dostal v podstatě bianco šek a nebo že bych sedl na zadek ze světoznámého jména. Dokážu u kritiků snad i pochopit obavu z neznámého, navíc pokud tito lidé nejsou přímo z oboru. Ale abychom jak u katalogových domků, vyžadovali referenční stavbu v podobném prostředí, nebo pak zde nemůže tato osoba projektovat, mi přijde nezlobte se opravdu lehce mimo. Myslím si, že jsme se snad za těch posledních 30 let někam posunuli a nehrozí to, že bychom další část židovské čtvrti chtěli srovnávat se zemí – mělo by to zde být přesně naopak.
V souvislosti s uvedenými odsudky něčeho, co ještě vlastně ani nevzniklo si musíme upřímně přiznat jednu věc. Že na poli architektury naše město - ač ho rádi nazýváme “kulturním” a máme je rádi - bohužel stále zatím nic neznamená a asi těžko by se i v případě, že by na toto místo byla vyhlášena architektonická soutěž, někdo těchto kvalit (architekta, kterého mimochodem tak nějak uznávají na celém světě) do soutěže přihlásil... Tak to prostě je. Každý ať hájí svůj názor, ale přijde mi trošku zváštní, když se odborná, ale i laická veřejnost dokáže shodnout na tom, že stavby od konkrétního architekta jsou kvalitní a přínosné, že zrovna zde, kde architektura v posledních letech nikoho moc nezajímala se setká s takovýmto odsouzením.
To opravdu má někdo pocit, že profese architekta je tak zvrácená, že každý nový den startujeme s vizí navrhnout někde dům tak, abychom se vysmáli všem okolo jak jej nechápou a pokud možno navíc i naštvali obyvatele místa okolo? S tím, že budeme muset pak tento návrh dle připomínek dále přepracovávat a strávíme tím další spoustu práce navíc? Svým způsobem mne to docela “pobavilo”…
Myslím si, že nám zde ve městě podle chybí už několik desítek let věc, kterou – přestože si to ani mnoho lidí z oboru neuvědomuje, umí česká architektura docela dobře a tou je setkávání starého a nového. Propojení těchto světů, do kvality, která třeba předtím ani nikdy neexistovala. Něco, co si mnohý z nás ani nedokáže představit a ve výsledku může fungovat, dobře fungovat. Žádné sídlo nevzniklo za den a ani za rok, proto i Boskovice mají určité vrstvy, které sem jednotlivé doby postupně přidávaly a snad i přidávat zase budou. Mnohdy si je už ani neuvědomujeme, protože kolem těchto staveb chodíme dlouho na to, abychom to cíleně vnímali. Naschvál se podívejte třeba jen na náměstí - kolik historie se zde potkává – gotický kostel, renesanční věž radnice, secesní měšťanský dům, funkcinalistická budova banky a i novodobý polyfunkční objekt optiky. Každá z těchto historických vrstev vždy v určité době něco přinesla (mimo to, že v židovské čtvrti byla nedávno ještě jedna speciální doba, která zase naopak toho spíše hodně odnesla).
Je potřeba se naučit tyto věci citlivě propojovat, pak může vzniknout něco víc, než jen napodobenina toho co tu kdysi hypoteticky možná bylo. Navíc většinou v dost žalostném provedení – viz pár “novostaveb” z posledních let v židovské čtvrti. Okolí tyto stavby většinou (na pár výjimek) moc neubližují, to asi ano. Nedá se ale o nich říci, že by byly kdovíjak kvalitní z hlediska architektury a ono místo nějak pozvedly, nebo mu daly novou kvalitu. A to prosím nemyslím tak, abychom do tohoto historického prostředí zakomponovávali Disneyland – když se chce, jde to udělat většinou mnohem lépe, to mi věřte.
(starší lidé mají problém do schodů none, a někteří "mladí" lidé by dali kdovíco za takové místo k bydlení 
