Inspirace pro sportovní halu

sportovní-hala
sport
architektura

(Petr Ondráček) #1

Ať už bude dlouho očekávaná a tolikrát vzývaná sportovní hala nakonec stát kdekoliv, budeme ji řešit - ať už chceme nebo ne, stoprocentně v kontextu stávajícího městského prostředí.
Důležité tak bude to, že by měla do tohoto prostředí vhodně zapojena a v ideálním případě by je měla vhodně doplnit a dále rozvíjet. Dobrou architekturu ovšem nedělá v lepším případě jen "nějak zajímavá" fasáda (s čímž se bohužel i dnes stále setkávám), ale také promyšlený koncept vnitřního provozu, bez kterého tato stavba nemůže správně a dobře fungovat.
Proto si myslím, že by stejně jako v případě sokolovny a knihovny nebylo od věci mít k dispozici seznam staveb, které by nás mohly nějak pozitivně inspirovat, se kterými máte nějakou osbní zkušenost a které by případně nebylo od věci poté v rámci přípravy zadání i navštívit.

Opět na úvod připomínám, že rozhodně nejde o to uvedené ukázky, bez ohledu na místo vzniku a investice do něj vložené nějakým způsobem i převzít zde - takto architektura nefunguje. Jde pouze o inspiraci, jakým způsobem lze v současné době pojmout návrh sportovní haly - že to nemusí notně být pouze to, co většina z nás zná z doby, kdy nějakým způsobem ještě aktivně sportovala.

První stavbou, na kterou jsem si vzpomněl byla před rokem navštívená Fakulta chemicko - technologická v Pardubicích s přiléhající sportovní halou z roku 2001 od atelieru RAW (v odkazu jsou to poslední 4 řádky obrázků, zbytek nad tím je vlastní škola)

RAW%20-%20telocvicna%20UP%20Pardubice%20interier

Druhým příkladem pak může být z podobného, tj. univerzitního prostředí, komplex čtveřice sporotovních hal Fakulty sportovních studií MU z roku 2009 od rovněž brněnského atelieru A Plus (kde jsem svého času také působil a byl součástí projekčního týmu generálního projektanta celého Univerzitního kampusu a poté měl na starosti autorský dozor právě této stavby). Zde mohu v případě zájmu bez problémů domluvit návštěvu a po areálu zájemce provést i s výkladem. :wink:

Velmi zajímavým příkladem je momentálně celkem známá sportovní hala v Dolních Břežanech z roku 2016 od atelieru Sporadical. Pikantní na této ukázce je, že takto koncipovanou a realizovanou halu má obec s cca 3900 obyvateli.

Realizací nám geograficky velmi blízkou je pak sportovní hala v Kuřimi od Cuboid architekti z roku 2018.

Poslední z první série domácích realizací je pak sportovní hala Věry Čáslavské v Černošicích od atelieru Grido-architektura a design z roku 2012.

První zahraniční ukázkou je sportovní hala v slovinském Podčetrteku od atelieru Enota, na kterou mne před třemi roky upozornil v rámci přípravy jedné soutěže kolega v atelieru, který ji osobně navštívil (s přilehlým docela netradičně řešeným areálem Terme Olimija na druhé straně ulice).


(Petr Ondráček) #2

Další z možných kvalitních příkladů, hodných v principu následování z poslední doby bychom u nás už hledali maličko obtížněji, přesto jsem v prvním výčtu na jeden výborný příklad zapomněl.

Tím je sportovní hala, respektive sokolovna/komunitní centrum v Líbeznici od atelieru M1 architekti, realizované v roce 2016.

Na této ukázce stojí za povšimnutí hned několik věci - opět se jedná o obec s relativně malým počtem obyvatel (obdobně jako výše zmíněné Dolní Břežany) - zde je to cca 2700. Zde tak neplatí přímá úměra, se kterou se často setkávám, že čím menší sídlo tím mohou tak nějak morálně požadovat méně architektonicky hodnotnou a kvalitnější stavbu.
Je to tak už několikátá stavba v této obci, kterou řešili malou architektonickou soutěží, vyzvali kvalitní architekty a jejich návrh pak i zrealizoivali (již dříve to byla například přístavba Pavilonu prvního stupně ZŠ a ZUŠ od Projektil architekti, rekonstrukce radnice nebo rekonstrukce domu služeb od atelieru M1 architekti).

Poslední důležitou věcí je to, že přesto že se rozměry jedná o relativně malou halu, šlo zde cestou osobitého a kvalitního návrhu, který nezvítězil nad industriálně utilitární práznotou jiného typu realizace tohoto typu staveb v našich končinách bohužel celkem běžného. Zde je to dokonce uvedeno i v autorské zprávě, že "stavba je výslednicí zápasu přirozené touhy lidí po sdružování s nedostatkem peněz".

Myslím, že není potřeba dodávat nic dalšího - to, že stavba je kultivovaná, nemusí nutně znamenat že je apriori drahá, s čímž se bohužel stále u většiny veřejnosti setkávám, protože přímá konfrontace s kvalitní soudobou tvorbou u nás zatím stále dosti pokulhává.

V případě kvalitně investovaných veřejných peněz, tak jak to chápu já, se nejedná rozhodně o okázalé plýtvání prostředky a použitou formou - ba právě naopak - mělo by to být o uvážlivém a citlivém přístupu k zadání, tak aby hodnota za ně získaná nějakým způsobem přispěla ke zlepšení prostředí v okolí. A to jak návrhem, tak pak i vlastní realizaci, kdy se nesmyslně nepředháníme klopotnou snahou apriori o nejnižší cenu, kterou ve výsledku při samotném provozu a užívání v budoucnu tak nějak obelháváme sami sebe...

Pokud by Vás zajímalo, jak se možné, že tato obec může takto kvalitně stavět - doporučuji shlédnout pořad Líbeznice ze série Gebrian VS na Stream.cz

EDIT 2019-01-22
Ve výčtu inspirace, myšleno kvalitních soudobých realizací, je ještě jedna, na kterou jsem celkem trestuhodně zapomněl a kterou máme prakticky za humny (měřeno měřítkem celé ČR).
Tou je tělocvična v Jaroměřicích od architekta Zdeňka Fránka z roku 2004. Jedná se o stavbu v obci s 1200 obyvateli, kde bylo celkem jasné zadání – chceme jednoduchou a levnou obecní těocvičnu.
Jeden by se čekal v této situaci realizaci za pomoci některé z firem, specializující se na unifikované montované haly, tak jak je to v těchto případech (bohužel) z 90% zvykem. Ne tak zde - vznikla tady na svou dobu a velikost obce, myslím poměrně kvalitní a zajímavá realizace.

Stavba sice nyní už nevypadá tak jako v době focení hned po realizaci, dřevěný obklad přirozeně zestárl, ale stále je to stavba, která rozhodně za zmínku stojí - jako ukázka, že když se chce, tak to nějak vždycky jde.


(Petr Ondráček) #3

Jak bylo uvedeno v předchozím příspěvku - s příklady realizací novostaveb sportovních hal za poslední desítku let, které by snesly přísnější hodnocení a stály by za zmínku, jako příklad hodný následování (přístupem k návrhu a realizaci) v případě uvažované sportovní haly je to je v Česku maličko složitější. Napočítali bychom je zřejmě na prstech jedné ruky - velká většina zde již byla uvedena...

Sportovní akce se u nás - myšleno v Česku (a v Boskovicích nejsme rozhodně výjimka) - odehrávají v podstatě ve dvou typech prostorů.
Prvním z nich jsou povětšinou dnes už postarší sokolovny. Tímto se pouze potvrzuje skutečnost, že prakticky (stejně jako u většiny veřejných staveb z té doby u nás v Boskovicích) až do dnešních dnů nadále využíváme dědictví po našich předcích. Stavby, které pamatují ještě dobu počátečního nadšení ze samostatného českého státu. Na jednu stranu je to samozřejmě správně - právě proto byly ty stavby postaveny - aby nesloužily rok. Tyto stavby, které byly na tehdejší dobu provozně velmi dobře promyšlené, měly jistou estetickou kvalitu a díky tomu nám vydržely (většinou bez nutnosti zásadních investic) ve stavu v jakém byly tehdy navrhovány architekty. Je ale k zamyšlení, že od té doby, kdy vznikly další požadavky na místo pro provozování sportu už nic kvalitnějšího bohužel nevzniklo.

Druhým typem jsou pak sportovní haly, ve kterých většina z nás, v době puberty a ranné dospělosti, trávila nejednu sobotu a neděli na turnajích a jiných mačích. Tréninky v "domácí hale" pak samozřejmě nevyjímaje. Tyto stavby vznikaly v době rozmachu výstavby měst a s tím většinou také související masové výstavby sídlišť. Na kvalitu se tehdy moc nehledělo (čest výjimkám) protože hlavním cílem tehdy bylo v relativně krátké době umožnit co nejvíce lidem někde sportovat. Protože sport, hlavně pak v jeho vrcholné a vrcholové formě, byl jednou z výkladních skříní tehdejší doby. Doba byla tehdy prostě jiná…

Pro ukázky realizací sportovních stánků, které jsou promyšlené a ve většině případů jsou přínosem i pro své okolí tak musíme vyrazit, zatím stále ještě do zahraničí. Zeměmi, kde to opravdu umí jsou zejména Rakousko, Švýcarsko a Německo.

Prvním objektem, který je zároveň take jednou z mých nejoblíbenějších staveb tohoto typu z poslední doby je realizace sportovní haly z předměstí Villachu od rakouského atelieru Dietger Wissounig Architecten z roku 2013.

Stavba, zvenčí působící skoro až přísně, je uvnitř naopak plná světla a jak už je v těchto krajích zvykem, se nevyznačuje pouze kvalitním architektonickým zpracováním.

Ambice architektů společně s vedením města zde byly poněkud vyšší – vzali na vědomí, že se jedná o stavbu z veřejných peněz a navrhli ji, aby vytvořila něco jako "nové" centrum zdejší městské části St. Martin.
Stavba se poměrně elegantně vypořádala jak s podzemním propojením na nedalekou školu, tak s podmínkami místního stavebního úřadu, kdy byla daná výška, kterou hala nesměla překročit – třetina objektu je tak pod zemí.

V podobném duchu jsou i ukázky realizace sportovních hal od mého oblíbeného rakousko-švýcarského ateliéru Dietrich | Untertriffaler. Práci tohoto atelieru jsem již zmiňoval ve vláknu k sportovní hale na Hybešově ulici, ale pro úplnost ji uvádím ještě jednou.
První je ukázka sportovní haly z předměstí Zurichu z roku 2010. Objekt, který naprosto dokonale respektuje okolí a maximálně využívá jak interiér, tak i exteriér ke sportovnímu využití.

A níže opět naprosto dokonalý inerier.

Druhou ukázkou od téhož atelieru je francouzská realizace sportovní haly - tentokráte ve Fenay, na předměstí Dijonu, z roku 2015.

Doporučuji si v interiéru pozorně prohlédnout materiály, se kterými zde architekt pracuje - nic, co by bylo v našich končinách neznámé a nic co by bylo jakkoliv extravagantní - pouze beton, dřevo a sklo. Tedy nic, co by bylo nějakým způsobem nedostižné i v našich podmínkách - chce to jen kvalitní návrh, který od začátku s těmito materiály pracuje, jako s jedním ze stavebních kamenů ve výrazu budoucí stavby. A pak samozřejmě pečlivou realizaci a nikoliv honbu za firmou, která to provede nejlevněji, což u nás znamená bohužel v hodně případů i nekvalitně...

Třetí realizací od stejného atelieru je pak, v podstatě klasicky pojatá hala v městském prostředí z Lyonu z roku 2016.

Velikostí se jedná o menší halu, ale opět je zde nádherná práce s s materiály - jak v exteriéru, tak v interiéru.

Dalším poměrně zajímavou ukázkou, kdy se zadavatel společně architektem byli nuceni zabývat i okolními podmínkami je realizace sportovní haly z Berlína, městské části Zehlendorfer od KSP Jürgen Engel Architekten z roku 2012.

Architekti realizovali sportovní halu na střeše stávajícího dvoupodlažního obchodního centra a wellness. Přesto má stavba osobitý rukopis, který funguje jak přes den, tak i v noci. Střídmý exteriér doplňuje interiér, který také využívá minimum výrazových prostředků a exteriér tak výborně doplňuje. Není zde nic navíc - za mne prostě paráda.

Ze švácarských realizací bych rád vyzdvihl realizaci sportovní haly v obci Châtel-Saint-Denis (6700 obyvatel) nedaleko Lausanne od studia Virdis Architecture z roku 2009. Sportovní hala je částečně zapuštěná do terénu a byla navržena tak, aby v co největší míře respektovala okolní terén a na stavbu byly použity materiály, které co možná nejvíce zjednoduší stavbu.

Jedná se o dřevostavbu založenou na betonové základové vaně a využívající k tepelné izolaci 100% recyklovaného materiálu. Hala byla navržena tak, aby provoz využíval co nejvíce okolního terénu. Vstup pro diváky je z horního podlaží (kde je mimo jiné i kavárna). Vstup pro hráče a zázemí je v přízemí, kde má hrací plocha díky obrovskému prosklení bezprostřední kontakt s okolní přírodou.


(Vít Novotný) #4

Ahoj Petře,
perfektní práce, tak bych si představoval práci městskýho architekta. Super inspirace.


(Petr Ondráček) #5

Děkuji Vítku!
Rozhodně jsem tímto nechtěl architektu Fránkovi "fušovat do řemesla". Toto téma dlouhodobě sleduju a vnímám zde nutnost ukázat, že sportovní hala může vypadat i jinak, než je většina dnes zvyklá vnímat. Tak proto... :wink:
Btw. rádo se stalo a jsem rád, že některé z Vás tato věc zajímá. :blush:


(Rudolf Sehnal) #6

Naprosto souhlasím,podle mě úplně perfektně zpracováné téma.


(Petr Ondráček) #7

Tak přeci jenom jsem na jednu stavbu u nás zapomněl a bylo by, myslím, škoda ji vynechat.
Jedná se o stavbu Národního sportovního centra v Prostějově od Atelieru-R, který je známý mimo jiné také budovou přístavby Slovanského gymnázia v Olomouci a nebo netradiční budovou lékárny FN Olomouc.
Stavba je to celkem nová, realizovaná v září 2018 a není od nás ani tak daleko, aby se na realizaci nedalo zajet v případě zájmu také podívat.

Zrovna toto je naprosto výborná ukázka, že i v Čechách (zde tedy spíše na Moravě) lze vybudovat perfektní sportovní stánek. Z půdorysů si lze udělat představu, jak by klidně mohla vypadat i hala u nás, se všemi typologicky správnými provozními návaznostmi a také potřebným zázemím pro provoz vlastní haly (toto je zde maličko předimenzované, ale souvisí to s jiným cílením haly - předpokládám, že si rozumíme - že jde o princip).
Každopadně je to za mne naprosto skvělý příklad, jak by měla vypadat hlavní městská hala v 21. století v našich českých podmínkách, když přestaneme uvažovat prizmatem skladové haly. Od technického zázemí, bez kterého by hala nemohla fungovat, samotné sportoviště, až po administrativní a provozní zázemí s drobným bufetem, kancelářemi, nebo malou zasedací místností.


(Petr Ondráček) #8

Dnes dopoledne mi udělal velkou radost nový díl pořadu Překvapivé stavby na Mall TV.
Aktuální díl představuje nádhernou funcionalistickou stavbu Největší sokolovny na světě - tedy budovu Sokola Brno I. na Kounicově ulici v Brně z roku 1928 - 1929 od architektů Miloše Lamla a u nás dobře známého Jindřicha Kumpošta (autora Okresní nemocenské pokladny z roku 1927 - nyní budovy ZUŠ na Náměstí 9. května).

Tu budovu jsem měl rád, už v době, kdy jsem netušil, že architektura bude mým povoláním a tento díl mi udělal radost, mimo jiné také proto, že teprve nyní (i po samostudiu výkresové dokumentace) jsem si vlastně uvědomil, kolik mnohdy odlišných provozů se podařilo do této budovy smysluplně krom vlastních tělocvičen ještě umístit. Navíc takovým způsobem, že i přes mnohdy komplikovanou vnitřní dispozici objekt bez probémů funguje do dnešních dní a i z ulice je stále řekl bych velmi nadčasový a reprezentativní.

V této budově jsem nesčetněkrát byl - jednak jako aktivní hráč basketbalu (v době, kdy ještě u nás v Boskovicích tento sport na velmi dobré úrovni existoval - od žáků až po muže). Pak také jako divák, kdy jsem se tu byl několikrát podívat na domácí utkání Zbrojovky Brno 1.ligy basketbalu, abych mohl fandit (a třeba i něco okoukat) takovým velikánům jakými tehdy bezesporu byli Vlastimil Havlík, Jiří "Áda" Pospíšil, Jiří Okáč, Kamil Brabenec a další.

Důvod proč mimo jiné zmiňuji tuto stavbu je, že by možná nebylo od věci přemýšlet o stavbě haly u nás ve městě třeba také v takových souvislostech, aby tento stánek měl za několik desítek let (pokud by se to ukázalo jako opodstatněné) i možnost nějakého případného rozvoje.

Areál brněnského Sokola tu stojí už skoro sto let a přesto, že byl několikrát přestavěn a upraven (naposledy právě přístavbou haly míčových sportů od inženýrů Favoritsportu v sedmdesátých letech minulého století), tak dodnes těží z vynikajícího návrhu, který mmch vznikl na základě architektonické soutěže a vypadá a funguje skvěle. Svou měrou tomu přispěly i nedávné rekonstruce, které tu proběhly a vrací budovy pokud možno do stavu velmi podobného tomu původnímu. Určitě by ale nebylo co zachraňovat, pokud by úvodní záměr nebyl svým způsobem velkorysý a budova by nyní byla třeba nějak nenávratně stavebně zničena.

Abych předešel případným kritickým hlasům, tak pro pořádek jen uvedu, že si samozřejmě nemyslím, že bychom u nás měli postavit to samé s tolika funkcemi (jsou tu naprosto běžné třeba sporotviště v patře nad sebou), to rozhodně ne.
Nemyslím si ale, že by na konci dvacátých let minulého století byla finanční situace Sokola a společnosti obecně kdovíjak růžová a přijde mi tak docela zajímavé porovnat optikou dnešních úvah, tehdejší vizi a uvažování vedení Sokola Brno I. nad stavbou svého sportovního areálu.
Docela síla, nemyslíte? :wink:


(Lukáš Holík) #9

Pokud budeme stavet na zelene louce, co prevzit uz perfektne fungujici halu a dat ji k nam do mesta?


(Tomáš Znamenáček) #10

Architektura je většinou na míru. Jak danému místu, tak daným potřebám. Co perfektně – vizuálně i obsahově – funguje jinde, nemusí perfektně fungovat tady. Už jen třeba to okolí je úplně jiné na Hybešově, jiné na Sušilově a jiné na Července, a ten projekt s tím musí počítat. Takže transplantace v architektuře podle mě většinou nedávají smysl, z principu.


(Petr Ondráček) #11

Tak taky to jde, ale ... :smiley:
Podobným způsobem se dříve stavěly třeba nemocnice - že se jeden dispozičně vyzkoušený projekt několikrát zduplikoval na jiných místech - viz nemocnice Rokycany (stejnou máme u nás v Boskovicích), nebo dětská nemocnice v Černých Polích V Brně a stejná ve Valašském Meziříčí.
To se bavíme ale o centrálním plánování a tom, že na architekturu se v té době už moc nehledělo. V dnešní době si myslím, že to není asi úplně správná cesta...

Podobým způsobem se dnes stále staví rodiné domy, čemuž osobně úplně nefandím, ale každý ať si za svoje peníze staví co chce. I tak nevěřím, že stejně ve výsledku se investor nevyhne různým předělávkám a ohýbáním dle konkrétních podmínek.

V případě veřejné stavby bych čekal maličko více invence a i třeba snahu vytvořit na území města novou signifikantní budovu (ať nepoužiji přímo slovo dominantu, která může být chápána i negativně).
Budovu, která je vytvořena pro konkrétní místo na základě konkrétnícho zadání a podmínek okolí. Budovu, která je pro město přínosem třeba jen tím, že každý hned pozná, že se jedná o sportovní halu a nemusí to mít "nad vstupem napsáno", jak je tomu o pár kilometrů západněji...

EDIT: Těžko asi použijeme projekt jiného architekta u nás ve městě - už jen z pohledu autorských práv. A stejně jako rodinné domky by se musel ve finále i tak upravovat dle konkrétního místa. Bude jinak terén, napojení na inženýrské sítě a i nejbližší okolí stavby je jiné.
Za mne je toto lichá cesta, která ve výsledku nic neušetří, nezjednoduší (řekl bych skoro spíše naopak) a asi je i těžko v praxi realizovatelná.


(Lukáš Holík) #12

Já myslel vnitřek = zadání + si doplnit podle sebe, architekturu prosím nekopírovat. I když v hudbě jsou někdy remixy lepší než originál. Napsal jsem to hodně jednoduše, ale snad mě chápete ...


(Petr Ondráček) #13

Rozumím ti, jak to myslíš, ale v praxi to tak dost dobře nejde.
Interiér a exteriér nejde oddělovat. To bychom se dostali na úroveň oblékání figurin v prodejně oblečení. :slight_smile:
Při návrhu baráku osobně většinou vycházím z potřeb dispozice a tu se snažím poskládat tak, aby zároveň fungovala a zároveň dům svoje okolí nepoškodil - spíše naopak.

Hudba a remixy jsou zajímavý příkad a souhlas, že občas se podaří někomu udělat kopii lepší originálu, pár takových bych asi taky našel. Jenže hudba o které mluvíš je "konzumní věc" která slouží primárně k zábavě a není potřeba v ní bydlet.

Nejsem ale proti tomu, se nechat u podobných staveb inspirovat a třeba i na základě toho pak vydefinovat naše požadavky. To je určitě přínosné a myslím, že by zastupitelstvu určitě prospělo si podobnou exkursi někam udělat (Prostějov, Kuřim, Brno, apod). Minimálně, aby věděli o čem vlastně rozhodují a ten prostor si "zažili".
Z vlastní zkušenosti mohu jen doporučit - je to o level jinde, než koukat pouze na fotky. I když i to je lepší, než se nazajímat vůbec :wink: