@barto No jo, ty jseš profík! Ale já měl z těch reakcí fakt pocit, že si lidi myslí, že tam může úplně čarovat.
Zacelení proluky U Koupadel
barto
(Petr Ondráček)
#16
@zoul @Adam_Kozousek @Alka ...nějak mi to nedalo - když jsem zde četl smutnění nad tím, že u vizualizace hmotové studie od EA architekti se asi zřejmě nepočítá s letitým stromem a řešilo se, jestli náhodou nechybí i kašna - začal jsem "pátrat".
Vzhledem k tomu, že kolegy z EA trošku znám, nechtělo se mi věřit, že by byli takoví barbaři a tyto dva docela výrazné prvky této části ghetta tu neponechali.
S tou kašnou to bylo celkem jednoduché - stačí se mrknout na tu vizošku a kašna je v mžiku objevena. S tím stromem už to bylo diskutabilnější, ale když jsem na to koukal a porovnával vizualizaci, mapové podklady, tak mi připadalo, že tam strom zachovaný je. Zkoumal jsem se "Seznamí" ortofotomapy ve 3D a tu vizualizaci a měl jsem čím dál větší pocit, že katastrofa se nekoná - strom zůstal. A opravdu tam je! Pro názornost jsem výsledek tohoto investigativního pátrání projel ve Photoshopu a dávám k dispozici níže jako kompilát obou podkladů (kašna vyznačena modře a strom je vyznačen zeleně)
Každopádně se ale nic nemění na tom, jak už výše zmiňoval Tomáš Znamenáček, že v případě projektu od EA architekti se jedná pouze o hmotovou studii, podle které se může, ale taky třeba nemusí realizovat. Laicky řečeno se zde pouze ověřuje možná míra zastavění území a to, jak by případný návrh ve výsledných objemech fungoval v návaznosti na okolí.
Na tento stupeň dokumentace pak většinou navazuje architektonická studie (jako předstupeň projektu pro Územní rozhodnutí a Stavební povolení), která už řeší i dispozice jednotlivých objektů - tedy to, co zpracovává nyní architekt Smijan Radić.
Zkusím trochu předběhnout čas - tipuji, že na 99% tam ten strom bude mít zakomponovaný i Radić 
barto
(Petr Ondráček)
#18
@zoul V souvislosti s chystanou studií architekta Smiljana Radiće bych se rád zmínil ještě o jedné věci, která mne nedávno na jiné platformě dokonale šokovala. Mluvím o naprostém odsouzení ještě ani nezapočaté práce uznávaného architekta - jen na základě jednoho rozhovoru a pak osobní antipatie k něčemu, co zatím ani nevzniklo a kde je asi možná pravděpodobnost, že to nebude úplně standardní?
Jenže co definuje pojem standardní? To že dům bude mít sedlovou střechu (kterou by mimochodem díky regulativům z územního plánu mít měl)? Nebo snad, že bude mít mnohdy opěvované historizující prvky? V roce 2018? Na tuto dlouholetou proluku existují, co vím, asi 2-3 fotografie a snažit se zde o dokonalou reminiscence toho, co tu někdy možná stálo by myslím nebyla správná cesta. Existují i jiné způsoby jak dosáhnout kýženého cíle, než jen použít jak v kuchařce výše zmíněné “atributy”.
Dejme tomu, že způsob zadání nebyl asi úplně transparentní, ale v tomto případě si troufnu říci, že mne to až tak úplně nemrzí. Při tomto výběru asi nešlápneme vedle. Zkusme si uvědomit jednu věc - že pokud by zde tato stavba v budoucnu vznikla, máme šanci se posunout od pouhých slov o kulturním městě k činům. I třeba proto je dobré mít ve městě městského architekta, díky jehož profesním kontaktům se architekta takového významu sem vůbec podařilo přivést.
Dovolím si soukromý názor – co by jiná města na světě dala za to, kdyby zrovna u nich někdo s renomé Smiljana Radiće chtěl projektovat. A to znovu prosím neříkám, že bych chválil způsob zadání (jak bylo jinde s náležitou naléhavostí vytýkáno) - že architekt dostal v podstatě bianco šek a nebo že bych sedl na zadek ze světoznámého jména. Dokážu u kritiků snad i pochopit obavu z neznámého, navíc pokud tito lidé nejsou přímo z oboru. Ale abychom jak u katalogových domků, vyžadovali referenční stavbu v podobném prostředí, nebo pak zde nemůže tato osoba projektovat, mi přijde nezlobte se opravdu lehce mimo. Myslím si, že jsme se snad za těch posledních 30 let někam posunuli a nehrozí to, že bychom další část židovské čtvrti chtěli srovnávat se zemí – mělo by to zde být přesně naopak.
V souvislosti s uvedenými odsudky něčeho, co ještě vlastně ani nevzniklo si musíme upřímně přiznat jednu věc. Že na poli architektury naše město - ač ho rádi nazýváme “kulturním” a máme je rádi - bohužel stále zatím nic neznamená a asi těžko by se i v případě, že by na toto místo byla vyhlášena architektonická soutěž, někdo těchto kvalit (architekta, kterého mimochodem tak nějak uznávají na celém světě) do soutěže přihlásil... Tak to prostě je. Každý ať hájí svůj názor, ale přijde mi trošku zváštní, když se odborná, ale i laická veřejnost dokáže shodnout na tom, že stavby od konkrétního architekta jsou kvalitní a přínosné, že zrovna zde, kde architektura v posledních letech nikoho moc nezajímala se setká s takovýmto odsouzením.
To opravdu má někdo pocit, že profese architekta je tak zvrácená, že každý nový den startujeme s vizí navrhnout někde dům tak, abychom se vysmáli všem okolo jak jej nechápou a pokud možno navíc i naštvali obyvatele místa okolo? S tím, že budeme muset pak tento návrh dle připomínek dále přepracovávat a strávíme tím další spoustu práce navíc? Svým způsobem mne to docela “pobavilo”…
Myslím si, že nám zde ve městě podle chybí už několik desítek let věc, kterou – přestože si to ani mnoho lidí z oboru neuvědomuje, umí česká architektura docela dobře a tou je setkávání starého a nového. Propojení těchto světů, do kvality, která třeba předtím ani nikdy neexistovala. Něco, co si mnohý z nás ani nedokáže představit a ve výsledku může fungovat, dobře fungovat. Žádné sídlo nevzniklo za den a ani za rok, proto i Boskovice mají určité vrstvy, které sem jednotlivé doby postupně přidávaly a snad i přidávat zase budou. Mnohdy si je už ani neuvědomujeme, protože kolem těchto staveb chodíme dlouho na to, abychom to cíleně vnímali. Naschvál se podívejte třeba jen na náměstí - kolik historie se zde potkává – gotický kostel, renesanční věž radnice, secesní měšťanský dům, funkcinalistická budova banky a i novodobý polyfunkční objekt optiky. Každá z těchto historických vrstev vždy v určité době něco přinesla (mimo to, že v židovské čtvrti byla nedávno ještě jedna speciální doba, která zase naopak toho spíše hodně odnesla).
Je potřeba se naučit tyto věci citlivě propojovat, pak může vzniknout něco víc, než jen napodobenina toho co tu kdysi hypoteticky možná bylo. Navíc většinou v dost žalostném provedení – viz pár “novostaveb” z posledních let v židovské čtvrti. Okolí tyto stavby většinou (na pár výjimek) moc neubližují, to asi ano. Nedá se ale o nich říci, že by byly kdovíjak kvalitní z hlediska architektury a ono místo nějak pozvedly, nebo mu daly novou kvalitu. A to prosím nemyslím tak, abychom do tohoto historického prostředí zakomponovávali Disneyland – když se chce, jde to udělat většinou mnohem lépe, to mi věřte.
zoul
(Tomáš Znamenáček)
rozdělil toto téma
#19
Příspěvek byl oddělen do nového tématu: Pěkná novostavba v židovské čtvrti
zoul
(Tomáš Znamenáček)
#20
Tak rozuzlení již brzy, v pátek 12. dubna 16.00 v zámeckém skleníku (událost na FB).
zoul
(Tomáš Znamenáček)
#21
@Tomas_T už pro vás chystá report, prozatím nabízím snímek modelu a prezentovaný projekt.
zoul
(Tomáš Znamenáček)
#22
Koukám na ten projekt už od února, zatím se mně líbí čím dál víc. A nemyslím „líbí“ ani tak pohledově, jako spíš funkčně. Především to, že zastavěnou plochu využijeme hned čtyřikrát: jako podzemní parkoviště, jako veřejný plac pro trhy, hraní, koncerty, setkávání a cokoliv dalšího, jako prostor pro skautské klubovny nebo malometrážní byty, a konečně jako park. (Tímhle je pak potřeba poměřovat i náklady na ten barák.)
Líbí se mně otevřené přízemní patro, jsem nadšený z představy, že tam člověk bude moct být schovaný třeba před letním deštěm a koukat ven, a i ty navrhované trhy by se mně líbily. Na prezentaci zaznělo, že by patro bylo možné uzavřít třeba sklem, aby se tam na podzim nebo na jaře udržela rozumná teplota. (Jen přemýšlím nad tím, jestli v takhle přiklopeném prostoru bude dost přirozeného světla?)
Líbí se mně, že budova navazuje na linii zástavby od Vážné studny dolů, ale přitom zůstává tak trochu „průhledná“, tedy neuzavírá úplně pohled od Koupadel na Bílkovu a naopak. A samozřejmě střešní zahrada by byla pecka.
Pokud jde o dialog s historickou zástavbou, to je asi hodně subjektivní věc. Bydlím kousek odtud, denně přes Koupadla procházím a nepřijde mi, že by tahle stavba židovskou čtvrť kazila. Na rozdíl od mnoha stávajících novostaveb nebo necitlivých rekonstrukcí, které nepřináší ani historickou věrnost, ani novou vlastní kvalitu.
Za nepodstatné považuju to, jestli stavba město proslaví. Já nepotřebuju žít ve slavném městě, chci žít ve městě, které dobře vypadá a funguje. Necítím potřebu s někým soutěžit v tom, kdo bude mít peckovější architekturu od slavnějších architektů.
Problematické asi bude vypořádání vlastnických poměrů, protože městu nepatří všechny pozemky, na kterých stavba má stát, a pokud vím, majitelé se do prodeje zbývajících pozemků nehrnou. A mrzení by taky mohlo být s tím podzemním parkováním, protože pokud si dobře pamatuju, přes Koupadla vede řada sítí.
Co se mně nelíbí vůbec je přístup lidí, kteří stavbu kritizují po minutě koukání na fotky modelu. Ten projekt představuje měsíce práce špičkového profesionála. Což vůbec neznamená, že ho musíme automaticky akceptovat – ale rozhodně to podle mě znamená, že bychom nad ním měli pořádně přemýšlet, než si uděláme definitivní názor. Jinak jsme burani.
barto
(Petr Ondráček)
#23
Mám to velmi podobně a přesto, že jsem z oboru, tak jsem si "skoro" nedokázal představit tyhle čtyři věci smysluplně spojit v jeden racionálně fungující celek navíc v stísněném prostoru židovského města. A to i přesto, že jsem odsud, město znám, o podobných místech zde ve městě přemýšlím a mám toto město rád. Troufnu si říci, že někdy není vlastně vůbec na škodu sem pozvat lidi zvenku (klidne i z Chile) , protože ti mají svým způsobem odstup od toho, co my už díky tomu, že kolem těch míst chodíme, už mnohdy skoro ani nevidíme a nebo se bojíme do toho jít takto bez zbytečného sentimentu.
Hladiny přirozeného rozptýleného denního světla tam bude asi dost, jen tam asi nebude v určité (dopolední) hodiny úplně přímé denní osvětlení, ale to je logické.
Ta myšlenka otevřeného venkovního open space se mi moc líbí. Její využití pro různé typy akcí by mohlo této části města za mne dost pomoct. Lidi by si sem klidně mohli zvyknout chodit na trhy, nebo kulturní akce a do této části by se znovu vrátil každodenní život. Ne že by tu nebyl, to ne, ale trošku jiným způsobem než dnes. Další část "židů" které by nebyly pouze kulisami pro turisty (které si přijedou nafotit), ale část města ve které ve veřejném prostoru normálně fungují i místní a žije to zde. Ne jen jednou za rok, během Festivalu (myšleno s nadsázkou samozřejmě)
Toto se mi na tom baráku taky moc líbí. Že neuvažuje v zažitém způsobu (a samozřejmě ve většině případů naprosto logickém) 
, že dům musí vždycky stát na zemi celým obvodem a být s ní spojený. Přišlo mi naprosto skvělý, ten příměr, co architekt Radič včera zmínil - té Noemovy archy, která by mohla do těchto míst znovu vrátit část života, který odsud byl násilně kdysi odstraněn. Nejen během války, ale i po ní, když byl tento špalíček domů zde zbourán.
Tímto řešením nepřicházíme o jisté průhledy na které jsme "svým způsobem" po těch 40 a více let zvyklí a díky tomu ten dům dostává jakousi lehkost, kterou by - kdyby stál přími na zemi - asi neměl. Střešní terasa by mohla třeba fungovat i nějak jako veřejná a asi by bylo skvělé, zde v klidu posedět a mít možnost mezi stromy koukat na hřebeny střech židovského města s naprosto netradiční perspektivy.
"Proslavení se" je koukám docela zprofanované slovo a předpokládám, že ti, kdo ho použili (byť myslím, že jsem mezi nimi byl asi někdy taky...) určitě nemysleli, že bychom sem chtěli přilákat hordy japonců s fotoaparáty, kteří z Českého Krumlova jedou přes Brno do Vídně na letiště, aby se zastavili i tady.
Já to chápu tak, že pokud začneme veřejné stavby (a klidně i soukromé) realizovat tímto způsobem, dáváme navenek najevo, že společnost v našem městě je v uvažování o těchto investicích myšlenkově jinde, než když pouze stroze plníme úkoly s primárním tlakem na co nejnižší cenu. To nás nikam do budoucna neposune a kvalitu do městského prostředí nepřinese.
Tato stavba by pak také mohla přispět k tomu, co včera prof. Fránek mj. také zmínil - že den předtím na přednášce v Praze na CAMPu lidé z publika Smiljana Radiče ptali, proč jeho další stavba v Boskovicích?!?. Proč zrovna tam?!? Ve městě, které doposud nic takového nemělo a na mapě architektury vlaječku zapíchnutou nemá. Hic sunt leones...
Myslím, že po takovémto počinu bychom nemuseli mít do budoucna třeba o obavu, že pokud by se ve městě vyhlásila architektonická soutěž na cokoliv, že by byl problém s tím, že by se nám sem nepřihlásily špičkové ateliery minimálně z naší republiky. Což nyní vnímám trošku jako slabinu...
Máš pravdu Tome, je to tak, ale problémy jsou jen tam, kde si připustíme aby byly - každá věc má nějaké řešení a je otázkou vůle, času a peněz, to vyřešit. Taky si myslím, že inženýrské sítě by ve 21. století už neměly být lety do kosmu a mělo by to jít určitě řešit.
Pokud by se město chtělo do budoucna touto myšlenkou dále seriózně zabývat, tak ať bude návrh objektu jakýkoliv, tak bude muset jednou stejně tyto všechny věci nějak vyřešit.
Naprosto stejný pocit, jsem měl, když jsem si přečetl na jiné platformě, kde byla prezentována tato událost, názory typu: že apríla už bylo, nebo že je to naprostý hnus. Nic dalšího, jen tato holá věta.
Myslím, že bychom mohli projevit alespoň základní úctu k práci druhého, který pracuje v oboru, kterému nerozumím a není mým oborem.
Zhodnotit takto práci, kterou se někdo seriózně zabývá třeba měsíc větou o čtyřech, pěti slovech na základě jediné fotografie je opravdu "hrdinství". V dnešní době jsou lidé bohužel věci zvyklí hodnotit hodně povrchně - v tomto případě podle fasády a to je zde myslím docela málo. Tou dobou rozhodně nemohli vědět nic o tom, proč je to navrženo právě takto a jaká je třeba vnitřní náplň a dispozice.
PS: nemyslím tím komentář pana Pachla, který měl myšlenkové zdůvodnění a argumenty jeho osobního pohledu na věc. Tohoto si vážím, protože je vidět, že nad věcí přemýšlel (to jen pro pořádek).
Aann
(Anna Dušilová)
#25
Tak to zkoumám a přemýšlím a promýšlím a můžu říct, že se mi to líbí s každým zhlédnutím víc a víc. Sama teda nejsem moc nadšená myšlenkou zastavění proluky U Koupadel. Mám na městech ráda i ten volný prostor a tady to místo mi přijde krásné tak, jak je. Po těch sevřených uličkách plných nahečmaných domů člověk přijde na volný prostor a může se nadechnout a rozhlédnout. Takže bez zastavění bych se obešla, i když rozumím argumentům, proč je vhodné.
Nicméně tento návrh se mi líbí. Zahrada na střeše mě smiřuje se ztrátou parčíku, průhledy zmírní ten nezvyk z nové stavby ve dříve volném prostoru, podzemní stání je nejlepší místo, kam uklidit auta, a prostor pro trhy a akce by byl výborný. V neposlední řadě klubovny pro skauty se na takovéto místo skvěle hodí. Netuším, jestli by to odpovídalo kapacitně, ale takovýhle důstojný prostor bych skautům přála (a jako člen "konkurenční" Vatry i trochu záviděla :-)). Celý ten koncept mi přijde velmi zajímavý a promyšlený. Pokud už ten prostor zastavět, tak něčím takovým, co městu přinese další hodnotu.
Vizuálně si zatím nejsem jistá. Dřevěný model se mi líbí, vizualizace už méně, beton nemám moc v oblibě...
A chápu dobře, že patro s případnými klubovnami a bydlením je celé prosklené? Neobtěžovalo by ty, co budou prostory využívat, že jsou trochu jak ve výloze?
zoul
(Tomáš Znamenáček)
#26
Kapacitně to pro skauty myslím jaksi taksi vychází. V zadání bylo 8 kluboven à 25 m², sociální zázemí a společná místnost pro větší akce (50–70 m²). Půdorys patra vypadá takhle:
Základní modul je zhruba 550✕400 cm, což by plus mínus byla ta jedna klubovna. No a kdyby se ty byty dole nahradily společenskou místností, sociálním zázemím a skladem, tak máme skautský dům par excellence :–) Nevím ale, jestli je tohle pro veřejnost přijatelné. (Kdyby skauty obtěžovalo, že budou ve výloze, myslím že Vatra by se obětovala?)
Beton: chápu, on u nás obecně nemá na růžích ustláno. Myslím, že za komančů jsme bývali zvyklí vídat z odbytého betonu různé utilitární stavby a tahle asociace nám zůstala – že beton je dobrý leda tak na jímky nebo nějaké zvětralé zídky mezi sídlištními kotci. Dobře provedený beton je přitom krásný, upřímný, poctivý materiál, viz třeba deset pěkných příkladů v interiéru a tady náhodně ukradený obrázek:
Druhá věc pak je, že z betonu se hodně staví na jihu (aspoň mám ten dojem), kde je výrazně tepleji a kde není problém (naopak!) ta naše asociace se studeným kamenným povrchem. Ale tohle za nás vyřeší klimatická změna :–)
Aann
(Anna Dušilová)
#27
Tak příslib takovéhoto skaustského domu by byl hezký dárek k letošnímu skautskému výročí
Ano, problém s betonem mám asi proto, že není moc vidět v pěkné podobě. Člověk si představí odrbané paneláky či různé Priory a v tom nalézt krásu prostě nedokážu. (Podobně mě znejisťuje keramický obklad budov, například u navrhované Fránkovy knihovny. Taky si představím spíš ty socialistické stavby s omlácenýma a posprejovanýma kachličkama a těžko se mi věří, že toto bude jiné.)
V interiéru se mi naopak beton docela líbí, třeba nějakou hezky probarvenou betonovou stěrku na podlahu bych klidně brala... Tam těch hezkých příkladů znám víc. U velkých budov ty hezké příklady neznám, tak mám obavy. A moc ráda bych byla příjemně překvapena
barto
(Petr Ondráček)
#28
V souvislosti s představenou studií architekta Smiljana Radiće bych rád zmínil na úvod jednu myslím docela důležtou skutečnost. Byla představena "pouze" regulerní studie, řešící základní pohled na stavbu v daném prostředí, která současně řeší na rozdíl od studie objemové i vnitřní dispozice. Nikdo tam nezačne určitě hned "zítra" něco stavět a k případné realizaci (nakonec klidně i třeba jinak navržené budovy) zde chybí ještě ujít docela výrazný kus cesty. To jen aby bylo jasno.
Nemyslím si (a ani to není technicky možné), že by na základně tohoto typu dokumentace bylo možné realizovat cokoliv bez dalšího projednání - jak na platformě města jako takového, tak stavebně technicky a legislativně. Jak většina z nás určitě ví z vlastní zkušenosti, rozhodně to není proces na týden, či měsíc.
Zadání, stejně jako bylo i toto, se v architektuře s velkou pravidelností opakují protože jako lidé potřebujeme určité spektrum staveb k našemu životu a ty nemají nekonečný počet nových řešení - většinou je tomu spíše naopak.
V devíti z deseti případů si vystačíme s osvědčeným postupem, tzv. typologií, ale kvůli jedinému zbývajícímu případu jako architekti hledáme a chceme hledat nová řešení. A myslím, že zrovna proluka U Koupadel je za mne stoprocentně tou druhou možností. Tou, kterou není možné vyřešit na základě nějakých klišé, pod kterým si dokážu představit na první dobrou dům.
Čytři stěny a střechu. Pokud to není, nebo je to nějak jinak, než jsem zvyklý - je to špatně...
Zadání, kde je třeba krom jasných a technicky definovaných skutečností vzít ohled na okolí, historii místa a třeba i ten příběh k tomu, který tento nově navržený dům může vnímavějším zkusit vyprávět.
Pietu, kontext a respekt k místu k historickému prostředí můžu totiž vyjádřit v jinými než tradičními prostředky typu tzv. regulativů jako jsou sedlová střecha a šambrány kolem oken. Nebojme se takových příkladů. Mohou nás třeba do budoucna ve vnímání prostoru kolem nás posunout někam, kam se nyní mnohdy ještě bojíme vkročit...
Vážím si toho, jakým způsobem zde architekt přistoupil k danému zadání a že se nespokojil pouze s předpokládaným splněním úkolu - navrhnout solidní dům. Pokusil se jít cestou, kde nemá jistot a která zkouší soudobými prostředky hledat dialog s částí města, ke které většina z nás, která tu žije má určitý vztah a která byla v minulosti protkána spoustou, mnohdy pohnutých osudů. Proto třeba použití syrovosti probarveného betonu na fasádě v kombinaci s dřevem v ineriéru, prosklenými plochami skautských kluboven a zahradou na střeše mi přijde jako výborná odpověd na otevřenost tohoto domu vůči současnému okolí.
Samozřejmě, že tak jako u velké většiny kreativních oborů se najde spousta nás, kterým se to bude líbit a i poměrná část těch, kteří to odsoudí. Tak to je a je to naprosto v pořádku - jen by bylo dobře, kdyby nevznikaly ukvapené závěry na základě neúplných informací či doměnek. U odsouzení a nebo v lepším případě nesouhlasu, by toto mohlo být navíc třeba založeno alespoň na základě elementární úcty k práci architekta, který návrhu věnoval ne zrovna malou část času a určitě sem nenavrhl dům s tím, že židovskou čtvrť bude chtít do budoucna nějak poškodit.
Už jsem to tu psal dříve někde jinde, ale je potřeba si uvědomit, že práce architekta nespočívá v bezuzdném vymýšlení fantastických tvarů, ale připomíná spíše skládání složitého hlavolamu, byť to na první pohled tak nemusí vypadat.
Každá doba stavěla s dostupnými materiály, technologiemi a výrazovými prostředky a teprve na začátku 20. století se začalo s památkovou ochranou určitých staveb, nebo souborů staveb. Z 90% je to určitě správně, ale měli bychom míti napaměti, jestli chceme i v takových částech našich měst žít a nebo z nich udělat skanzeny, kam se budeme chodit pouze dívat a fotit fotky na facebook či instagram a za 5 minut odsud zmizet a nevědět kde jsme vlastně byli...
Myslím, že současná společnost pořád není na takové počiny zvyklá a v moměntě kdy se o to někdo s dobrým úmyslem pokusí, je okamžitě ukamenován, co si to dovolil, protože "tradice" přeci velí jinak. Což je škoda.
Ctění tradic by mělo spočívat v tom, že tyto základy nehledáme v opisování vzorů a kopírování okolí. Pokud dokážeme ctít tradice, tak se nebojíme jít dál do nových sfér a neuzavíráme se do svých ulit a jsme schopni vystoupit ze svých komfortních zón.
Současná architektura v našich krajinách bohužel není příliš experimentální, není výbojná, nehledá konflikty v dobrém slova smyslu, nehledá diskusi, nehledá pozitivní napětí. Rozhodně tím nechci říct, aby výše jemnované bylo prvoplánové a samoúčelné - to bychom se dostali jinou cestou tamtéž, kde jsme svým způsobem nyní.
Známý architekt Peter Cook kdysi řekl, že na světě je pouze asi šest zemí, kde se dělá progresivní architektura: USA, Anglie, Japonsko, Švýcarsko, Holandsko a Rakousko. Ptám se, proč dnes chybí v naší současné architektuře generace podobná té, která se například podílela ve velké většině na meziválečném rozmachu našeho města. Generace, která stavěla progresivně a po které tu zůstaly naprosto jedinečné budovy, které ve velké míře využíváme dodnes.
Za mne je pohled na architekturu zrcadlem naší společnosti se vším všudy - proto u nás povětšinou vznikají domy takové, jako vznikají (čest výjimkám). Jsou to většinou stavby bez snahy nacházet nová řešení, bez potřeby přinášet nějaký příběh, dialog s okolím a nesnaží se být myšlenkově i koncepčně otevřené, protože společnost to opět až na výjimky moc nežádá.
Samozřejmě, z části za to mohl minulý režim, kdy před projektanty stály úplně jiné společenské cíle a milníky. Ta doba je už naštěstí dávno pryč, ale uvažování společnosti o architektuře se obecně bohužel zatím moc nezměnilo. Nebo alespoň mám ten pocit.
Byl bych rád, kdyby se minimálně diskuse nad návrhem Radićovy budovy, toto alespoň na území našeho města třeba pokusila změnit.
Evee
(Ivo Provazník)
#29
To je pravda, beton a "kachličky" mohou znejisťovat, nicméně zcela falešně. Máme dobu +30 let od socialistických hrůz, technologie ve stavebnictví se o něco posunula. Denně chodím do práce do této budovy a můžu přísahat: Nepadají, nejsou omlácený, nejsou posprejovaný!
Tomas_T
(Tomáš Trumpeš)
#30
barto
(Petr Ondráček)
#31
Ano, mělo by to tak být - měl by to být dle posledních informací perforovaný plech.
Obecně bych rád podotknul, že asi neznám moc stavební materiál, který by byl sám o sobě nějakým způsobem špatný, či nepoužitelný.
@Aann ...ale docela rozumím Vašim pocitům, které mohou být leckdy a leckde možná i opodstatněné. Každopádně ty špatné zkutečnosti plynou z provedení a kvality staveb se kterými jste se setkala v minulosti. Myslím, že dnes už jsme přeci jen v roce 2019 a kvalita by měla být už přeci jen někde jinde.
Pokud teda nebudeme samoúčelně šetřit kde se dá - tedy na projektu, kvalitních materiálech a posléze třeba i autorském dozoru, nebo technickém dozoru investora.
Aann
(Anna Dušilová)
#32
Ano, pánové (všichni tři :-)), pevně doufám, že se dá jakýkoli stavební postup pojmout vkusně. A že za oprýskání a posprejování nemůže povrch sám o sobě. A jsem ráda, když sem dáte fotku nějaké budovy, kde je to provedeno hezky. Je mi jasné, že jde jen o jakousi moji zaslepenost či neznalost, že znám spíš ty špatné příklady než ty hezké. I proto by bylo fajn tyhle dvě stavby v Boskovicích mít, abychom si mohli pod betonovou stavbou představit něco jiného než socialistické hrůzy. Abychom měli před očima ty hezké příklady.
A jestli je to na knihovně plech, tak super, to mi přijde hned lepší.
barto
(Petr Ondráček)
#33
V podobných situacích říkám - že to není o nějaké zaslepenosti a neznalosti - nikdo z nás přeci nemůže rozumět všemu a je asi celkem normální, že pokud se o architekturu, resp. obecně stavebnictví třeba úplně nezajímáte, že si nejste třeba jistá. Sám bych si nebyl úplně jistý v jakémkoliv jiném oboru, kterému se nevěnuji, kde by zase byla pro mne v určitých situacích také tabula rasa...
Rozumím Vám a rád bych sem připnul fotku nějaké budovy, kde to je provedeno hezky, ale v tomto případě bych asi raději počkal na vyšší stupěn rozpracovanosti projektové dokumentace, kde to bude jistě řešeno a kde se pak můžeme případně dožadovat referenčních fotek.
V tomto konkrétním případě to bude dokumentace pro Stavební povolení navržené k Fránkově knihovně.
Nevím jakým konkrétním způsobem budou fasádní šablony / kazety řešeny a nerad bych někoho uváděl v omyl příkladem jiného typu perforace, či vzoru než bude nakonec navržen.
Pouze předpokládám, že tento typ obkladu by mohl například vyjadřovat jistou formu poznaného a nepoznaného. Že pod slupkou takto transparentní fasády vnímám náznaky znalostí ukrývajících se v knihách a teprv až vejdu dovnitř, jsem schopen z knih zde uložených vyčíst informace detailní a nabýt zde nové vědomosti. Ale to je pouze moje doměnka možné interpretace výběru tohoto druho opláštění a třeba to architekt Fránek koncipoval jinak, to nevím...
Podobné by to bylo asi i u tzv. pohledového betonu, tedy specifikace materiálu v té nejvyšší možné kvalitě, jako jsme si schopni u tohoto typu konstrukce představit. Dalo by se sem dát X příkladů, jak vypadá tento materiál (už jeden dal výše @zoul). Osobně třeba s oběma zde jmenovanými materiály máme u nás v atelieru zkušenosti i z realizace, ale u úplně jiných typů staveb a mohlo by to být lehce zavádějící.
Zde jde ale asi spíš o princip, jak nad novými stavbami uvažovat - doufám, že si rozumíme.
Mám zkušenost, že většinou když dám ukázku nějaké stavby s příkladem nějakého konkrétního druhu druhu materiálu, tak se většinou debata dál odvíjí, že to je úplně jiný druh stavby, že se takový dům tam, či onam (jako celek) nehodí atd - přestože jde pořád pouze o ukázku materiálu.
Nemyslím to nijak konfrontačně, ale takto nějak "fungují" spíše katalogové domy, já bych byl rád, kdybychom zejména o veřejných stavbách uvažovali jako o nějakém principu, jak chceme stavby realizivat a nikoliv o pouhém přebírání detailů, slepování detailu z jiných staveb a vytváření jakéhosi eintopfu na stavbě kterou bychom chtěli mít u nás.
barto
(Petr Ondráček)
#34
Když už jsme u těch staveb v historickém prostředí a bavíme se o ukázkách jak ano - tak třeba mě osobně udělaly v roce 2016 velkou radost příklady ze švýcarské Bellinzony a jeho předměstí Monte Carasso.
První má cca 17 tisíc obyvatel a druhá pak cca 2500 obyvatel.
To jen pro srovnání, že se v prvním případě bavíme o sídle maličko větším než Boskovice a druhém velikosti trochu větší než např. Svitávka.
Bellinzona je známá díky trojici hradů, které se zde nachází a je od roku 2000 zařazena na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO. Jsou tedy pod drobnohledem uvedené organizace a přesto přistupují k současným stavbám v historickém prostředí maličko jinak než je stále zvykem u nás v Česku.
Pro ilustraci výše napsaného tak doporučuji shlédnout trojici, z tohoto pohledu podle mne naprosto výborných dílů, pořadu Gebrian VS na Stream.cz - to bude myslím, mnohem lepší než v této fázi sem dávat ukázky fotografií detailů konkrétních materiálů. Oba ukazují, jakým způsobem se lze pohybovat v historickém prostředí menšího města a nebo na území malé obce ležící hned vedle; v části světa, která není navíc zase kulturně ani tradicemi až tak daleko od nás.
Hrad Bellinzona - ZDE
Vynikající ukázka, jak se lze pohybovat v památkově chráněném území hradu, navíc zapsanému v UNESCO - od architekta Aurelia Galfettiho. Nové věci zde mají právo vstupovat do těch starých a památka není v tomto případě chápána jako ukončená věc - alespoň tak, jak je na památky nahlíženo u nás. Smozřejmě, že takovýto počin by měl realizovat kvalitní architekt.
Pokud byste rádi viděli něco podobného u nás (viz foto níže) - je to kupodivu taky možné. Jako ukázku doporučuji navštívit podobně koncipované Arcidiecézní muzeum v Olomouci - příklad moderní úpravy v historickém (románském) objektu z roku 1998 - 2006 od architektů z ateliéru HŠH (Hájek, Šépka, Hradečný). Tato realizace byla součástí pořadu Adama Gebriana (tentokráte už ale na Mall TV) - ZDE
Monte Carasso - ZDE.
Rád bych při této příležitosti vyzdvihl postavu architekta Luigi Snozziho, který v 70. letech minulého století tehdy stanovil 7 zásad rozvoje Monte Carassa, které této obci obrovsky prospěly. Není to sice jediné možné řešení, ale bylo prostě jiné, než na které by byli kdekoliv jinde zvyklí a souvisí maličko také s jiným standardem posuzování a schvalovacím procesem zejména veřejných staveb ve Švýcarsku
- Každá stavba musí být navržena specificky pro svou situaci.
- Každou stavbu posoudí tříčlenná komise expertů. Následně Snozzi zbylé dva experty zrušil a stal se jediným členem komise. Bylo to rychlejší, levnější a nemohl házet odpovědnost na někoho jiného.
- Neplatí žádná obecná pravidla pro vzhled, tvar a materiálové pojetí jednotlivých staveb.
- Všechny odstupové vzdálenosti od hranic pozemků jsou zrušeny, dům může stát na úplné hraně.
- Index zastavění pozemku se zvýšil z 0,3 na 1. Jinými slovy, dříve bylo možné zastavět maximálně 30% každého pozemku, po zavedení Snozziho pravidel však až 100%, tedy pozemek celý. Tímto si Snozzi naklonil většinu místních.
- Žádná stavba nesmí mít více než tři patra (tedy 9 m), ale pokud bude mít plochou střechu, může mít ještě 2m navíc.
- Zdi oddělující soukromé pozemky od veřejných budou mít na výšku 2,5 m (místní zastupitelstvo to proti Snozziho vůli snížilo na 1,20 m).
- A pak nejdůležitější osmé, nepsané pravidlo. Projekt, který poruší jakékoliv z předchozích pravidel, ale Snozzi jej posoudí jako adekvátní odpověď pro konkrétní situaci, může být schválen. Neboli - konkrétní projekt může být lepší odpovědí na danou situaci než sebelepší plán.
Bellinzona/Monte Carasso - koupaliště Lido di Bellinzona z pohledového betonu a visutý lanový most Ponte Tibetano ZDE
