Já už to nechci dál dřenit, myslím, že teď bude lepší nechat si to navzájem trochu zaležet? Jen k té kritice způsobu života – pokud budu mluvit za sebe, tak já nekritizuju životní styl, ale způsob rozvoje města. A s tím pro mě úzce souvisí ten americký model, tedy města výrazně orientovaná na individuální automobilovou dopravu. (O jejich problémech toho bylo napsáno mraky a já se teď necítím na to, abych to tady shrnoval, náhodně vybraný článek na ukázku.)
“Dřenit” je hezký slovo, to jsem neznal 
Jo, rozumíme si.
I
2 Likes
K tématu ještě stručně a trefně architekt Osamu Okamura v Respektu 18/2019 (placený text online):
Vidím třeba neřešený problém s bydlením. Je u nás plně v režii soukromého sektoru, pro který chudší lidé prostě nejsou lukrativní klienti. Tohle je téma pro radnice a urbanisty: aby vznikaly různé typy bydlení na jednom místě, v jednom domě, aby tam byly menší i větší byty, startovní byty, sociální byty.
Četl jsem a ano, souhlasím. Otázka je, jaké kompetence a nástroje dnes mají radnice v tomto sektoru. Kde jsou příklady dobré praxe, a kde je legislativní podpora samospráv. Podle mého laického odhadu je zavedení pevnějšího plánování a řízení se strany radnic běhěm na dlouhou trať. Nehledě na to, že každá sranda stojí peníze a v tomto případě by nestačil jeden městský architekt, ale byl by potřeba městský urbanistický odbor a pořádnou právní podporou. Prosazení budoucí podoby města u občanů a vyjednávání s developery i jednotlivými staviteli by jistě nebyl žádný med. Já jsem pro, ale vždy jsem to v hlavě nosil spíš jako sen než jako prosaditelnou realitu. Bohužel, procházka po jakémkoliv městě či vesnici u nás ukazuje celou řadu negativních příkladů, jak se to dělat nemá. Ale třeba se pletu a někde to u nás funguje.
3 Likes
Souhlas, je to náročné zadání. Ale pokud ho budeme ignorovat, tak sklidíme systémové problémy, jejichž řešení bude ještě výrazně náročnější a dražší. Pro mě je velmi zajímavá – a při pohledu na ságu sportovní haly samozřejmě trochu děsivá – varianta, že by město samo stavělo, podobně jako Dolní Břežany:
Ale prozačátek by mně stačilo, kdybychom jasně věděli, jak na tom jsme (kolik máme obecních bytů, kolik sociálních, kolik chráněného bydlení, …), a kam vlastně chceme. Když se podívám na Rovnou, nevypadá to, že by se město té nové řídké zástavbě extra bránilo. A naopak třeba prodalo na Lidické ten vnitroblok, který je teď docela neurvale zastavěný.
3 Likes
Výborné postřehy pánové!
U soukromých investorů to vidím jedině na jejich vůli najít s radnicí alespoň nějakou společnou řeč. Pokud je to bonanza - jako ve většině případů, tak to tak bude bohužel asi i nadále. Velmi složitě soukromému subjektu přikážu, aby něco dělal jinak než mu vychází v lease planu. Ano jde o tom diskutovat, ale jak říká Adam Gebrian - v případě, že se potkáš s protistranou, jejíž jediným a hlavním cílem je z koruny udělat dvě (ideálně tři a více) tak je jakékoliv jiné navržené "komplikovanější" řešení velmi obtížné prosadit.
Myslím, že to jde, ale je to jak říkáte ne zrovna běžná věc. Co vím, co mne takto na první dobrou napadá a kde jsem byl, tak pěkná ukázka je např. v Litomyšli - komplex bytových domů od architektů Rudiše, nebo Pleskota v lokalitě ulice Z. Kopala.
Netuším jestli to byl development města a nebo soukromého sektoru, ale podotýkám, že je to ukázka řešení bytové zástavby z přelomu tisíciletí. Pokud toto srovnáte třeba s aktuálním příkladem u nás v podobě bytových domů Na Výsluní, tak za mne je vysledek, myslím, naprosto jasný. Už jen z kvality práce s veřejným prostorem a architekturou vlastních staveb. Do porovnávání řešení dispozic se raději pouštět nebudu, protože to bych srovnával skoro nesrovnatelné...
Doufejme, že třeba výstavba Za nemocnicí (kterážto je zatím development města na jedněch z posledních pozemků v jeho vlastnictví) a která je v současnosti dále rozpracovávána architekty z atelieru EA architekti by mohla být tou správnou cestou, jak lze kultivovaně rozvíjet město. Jinak než pouze rozvolněnou individuální zástavbou, které jsme se tu v tomto tématu nedávno dotkli.
Dovolím si "citovat" ze studie zpracované pro tuto lokalitu našim atelierem - zaujal nás tehdy jako reference pro náš návrh další výborný příklad různorodé zástavby v rámci jednoho developmentu - obytný soubor Na Krutci v Praze od atelieru Kuba Pliař architekti, který kombinuje vzájemně se doplňující mix bydlení individuálního a v bytových domech.
3 Likes
Vidím to stejně. Jenže si tady akorát můžeme svorně špitat. Od občanů potřebný tlak ve větší míře nevzejde (stačí se projít po Boskovicích a podívat se na barvu fasád nebo na přístavby domů v židovské čtvrti, abychom pochopili, jaký je převažující cit pro vzhled veřejného prostoru), a profíka z příslušné oblasti a s vizí, který by byl ochoten pro věc pracovat v komunální politice, asi nenajdeme. V tomto jsem pesimista, jakkoliv s tebou souhlasím.
Velmi hezké příklady. To beru.
Dobrý časový souběh, tou výstavbou Za nemocnicí se zrovna zabývala i rada města:
Urbanistický projekt (už na něj odkazoval Petr) je z roku 2017 a počítá s kombinací rodinných domů, řadovek a bytových domů:
A takhle by to nějak mohlo vypadat:
3 Likes
Ve studii zatím super. Bude hodně záležet na tom, jak to bude dál pokračovat.
Buďto se město ukáže (asi skoro poprvé?) jako "developer" s vizí, který ví co chce, opustí komfortní zónu (třeba za pomoci městského architekta) a bude pravidla určovat a nebo to dopadne, jako vždycky a vznikne další průměrná zástavba, jak jsme zde zatím zvyklí...
Jak tohle vlastně běžně probíhá? Vlastníkem pozemků je teď město, které by výhledově chtělo najít developera, pozemky mu prodat a nechat ho to dostavět, je to tak? Jakým způsobem město zařídí, aby se developer držel toho urbanistického plánu? Není to klasický případ „když ptáčka lapají“, tedy že developer slíbí modré z nebe a následně si to udělá podle sebe?
Toto je spíš otázka na vedení města. Já bych takto asi jen spekuloval, co může být...
Pohlídat si to určitě jde - ať tak nebo tak, jen je otázkou jak moc důslední v tomto procesu budeme. 
Včera jsem našel zajímavý rozhovor s architektem Josefem Pleskotem na téma rozvoj měst a bytová politika. Ano, doba devadesátek je snad už za námi, ale i tak si myslím, že by nebylo špatné, kdyby jedny z posledních pozemků města nebyly prodány do rukou soukromého developera (který samozřejmě chce z jedné koruny udělat dvě, ideálně více - což kvalitě návrhu a následné realizaci většinou nepřidá) a město se pokusilo zrealiziovat konečně kvalitně zpracovaný urbanistický celek na území města.
3 Likes