V poslední době přišel na přetřes grantový systém – je bezvadné, že ho máme, ale je na něm co zlepšovat. Nosím v hlavě pár poznámek, které bych rád někam vysypal, tak to udělám tady. Nejde o nějakou definitivní kritiku – je možné, že některé z těch věcí, které vnímám problematicky, třeba nakonec seznáme jako dobré. Je to prostě brainstorming, tak to tak prosím čtěte.
Absence pásem
Je blbé, že máme prakticky stejný proces pro mikroprojekty za pár tisíc, jako pro větší akce řádově za statisíce. Bylo by dobré zavést například tři pásma, kde v prvním by byly dejme tomu projekty do 10 tisíc, v druhém projekty do 50 tisíc, a ve třetím cokoliv většího. Administrativa by měla odpovídat velikosti projektu, čili v prvním pásmu by mělo být možné vystačit se stručným popisem projektu, v nejvyšším pásmu bychom chtěli podrobnosti o rozpočtu, spoluúčast a podobně.
Protekční projekty
Existují „protekční“ projekty, které granťák obchází, ačkoliv do něj logicky patří, například festival Boskovice, festival seriálů nebo majáles. Systém se nám tím dělí na dvě rychlosti: pokud má někdo dobrou podporu v radě města, může paradoxně s menšími administrativními nároky dostat výrazně víc peněz, než kolik dostanou „obyčejní“ žadatelé.
Tím neříkám, že bychom tyhle projekty měli nějak zkrouhnout – například festival Boskovice si podporu zaslouží naprosto jednoznačně. Spíš jde o to, aby i tyhle projekty prošly standardním procesem a posoudil je někdo, kdo tomu rozumí. Jinak hrozí, že to časem budou všichni zkoušet prolobbovat zkratkou přes někoho v radě, což je nežádoucí (k čemu potom máme granťák?).
Frekvence jednou ročně
Pro řadu projektů je hrozně nepraktické žádat začátkem roku na něco, co se odehraje třeba koncem roku. Větší projekty s touhle perspektivou stejně musí pracovat (třeba adventní koncerty skutečně začínáme chystat začátkem roku), ale menší projekty jsou na tom často bity. Pokud například někdo vymyslí menší sympatický projekt v březnu a chtěl by pár tisíc z městského rozpočtu, má smůlu a může žádat napřesrok.
Tohle souvisí s těmi pásmy zmíněnými výše, podle mě by dávalo dobrý smysl například to nejnižší pásmo otvírat několikrát do roka. Jelikož by to měly být opravdu drobné projekty, administrativní zátěž pro úřad by měla být též malá. Kdysi někdo namítal, že to nejde formálně kvůli rozpočtu nebo čemusi, ale to určitě má nějaké řešení, stačí chtít.
Kafemlejnek
Základní myšlenka grantového systému je dát peníze na veřejně prospěšné věci. Rozhodovat o tom, co je a není prospěšné a hodnotné, je samozřejmě subjektivní a ošemetná věc. Proto jsme vytvořili formální systém podmínek a bodů, který do toho má vnést objektivitu. Jeho složitost postupně roste, ale stejně není schopen postihnout realitu (tedy férově zhodnotit přínosy projektu), není transparentní („proč jsem dostal tak málo bodů?“) a jeho jedinou výhodou je, že na sebe bere odpovědnost za rozhodování („dostali jste tolik a tolik bodů, méně než ostatní, proto se na vás nedostalo – systém rozhodl“).
Mnohem jednodušší by podle mě bylo, kdybychom si přiznali, že to hodnocení je vždycky v principu subjektivní, a nesnažili se mu dodat zdání objektivity. Ať každý projekt ohodnotí skupina lidí, kteří tomu oboru rozumí, a každý ať k němu napíše hodnocení (doporučuju/nedoporučuju, případně 0–5 bodů nebo rovnou návrh částky) + stručné zdůvodnění. Tohle ať je veřejné.
Tenhle systém by pak mohl být schopen zohlednit věci, které těmi formálními pravidly nikdy nepostihneme – například důvěryhodnost pořadatelů, tradici akce a podobně. Zároveň by mohl být výrazně jednodušší, protože vhodná kritéria může vždy zvolit (a zdůvodnit) hodnotitel podle vlastního uvážení.
Digitalizace
Jsme ve třetím tisíciletí, před padesáti lety jsme přistáli na Měsíci. Bylo by krásné udělat pro žádosti interaktivní webový formulář, který by žadatele procesem provedl. Tohle je smart city, ne nabíječky na lavečkách.