Kdyby bylo to co není a nebylo to co je

Svými příspěvky jsem se několikrát přidal k diskuzi o snad dvacet let trvající březosti Nové sportovní haly v Boskovicích, která se již pro občany Boskovic stala čímsi, co připomíná fata morganu. Psal jsem mimo jiné o natahování času, o tom, že na Hybešce hala nebude, o tom, že nejde o halu, ale o ty pozemky, a o tom, že ve hře je dlouhodobý cíl, kterým je vlastnictví lukrativních pozemků.

Přitom v darovací smlouvě se město zavázalo do roku 2025 postavit na darovaných pozemcích halu, nebo pozemky vrátit. Dávno je jasné (ne ale každému), že do komunálních voleb v roce 2022 se nekopne nejen na Sušilce, ale ani v Července. A hlavně se potvrzuje má prognóza, že se budou hledat důvody k nevrácení darovaných pozemků.

Evokuje to poslední sdělení starosty (viz OHLASY z 21.4.2021), že: „ Nyní není jasné, jaký bude jejich další osud a co by zde mohlo do budoucna vzniknout. Probíhají nějaká jednání, ale nějak významně nepokročila.“ To je verbální příprava na pozdější „překvapivá“ sdělení. Mnozí to budou opět zpochybňovat a odmítat. Ale to je tím, že lidé mají rozdílné povahy. Někteří jsou jestřábi a jiní mají povahu holubičí.

Ještě by mne zajímalo, zda se jednání, co by tam mohlo vzniknout, účastní architekt Fránek.
Pro dokreslení toho, o co v příspěvku jde, doporučuji poslechnout si píseň V+W, jejíž název jsem použil v titulku.