Aktuální report z radnice, kde mne při čtení jedna věc v první chvíli příjemně překvapila a v druhé - bohužel hned vzápětí, docela šokovala.
Řeč je o novém jednotném vizálním stylu města. Věc, kterou vnímám jako důležitou a mohla by nás jako město zase postupně posunout někam, kam bychom rádi určitě patřili.
Když jsem si přečetl napis, že bude tato věc zpracována - měl jsem radost, že o tom začal někdo vůbec uvažovat (třeba i v návaznosti na grafický manuál středu města, co zpracovává tým kolem městského architekta). Říkal jsem si, že to nakonec s našim městem asi nebude až tak špatný, jak to možná leckdy působí a že konečně budu mít co pochválit.
Za mne skvělý počin, který si na mne ale zákeřně schoval hned za koncem této věty jedno pořádné ale, které mé nadšení vrátilo zpět. 
To co mne usadilo zpátky, byla ona formulace "o průzkumu trhu, oslovení pěti firem, z nichž tři podaly nabídku a městská rada jako nejvýhodnější schválila nabídku s nejnižší cenou".
Vizuální styl, aby fungoval a byl graficky kompaktní není věc, kterou by člověk vymyslel za jedno odpoledne. Už proto by mělo být v podstatě jediným zájmem zadavatele a atributem hodnocení výsledná kvalita návrhu.
Proč takovouto věc zadáváme stylem, že tímto kriteriem je svatý grál nejnižší ceny?
Není to škoda? Proč nás tímto defacto nezajímá, jaký bude vlastní návrh, jestli je či bude ve výsledku kvalitní?
Poptalo se pět firem - tři podaly návrh ceny a žádná nedala konkrétní návrh, kde bychom vyhodnotili kvalitu řešení, ale druhým dechem vypisujeme v podstatě bianco šek. A čekáme, co vybraný dodavatel navrhne. Ok, můžeme mít štěstí a nakonec vše může překvapit a dopadnout dobře. Jen by mi v tomto případě asi trochu vrtalo v hlavě, že jsme mohli - jako již několikrát - mířit maličko výše a pro kvalitu výběru udělat trochu víc než jen porovnání pěti (tří) čísel v excelu...
Dovolím si tuto absurdní situaci přirovnat např k tomu, jak jsme si sami někdy schopni vybírat tak triviální věc, jakou jsou např. sluchátka, nebo mobilní telefon.
Tipnu si, že většinou strávíme hodiny procházením testů, porovnávání, recenzí a nakonec třeba i zajdeme do specializovaného shopu si vybranou věc vyzkoušet. Položíme se do toho, dáme tomuto rozhodnutí nějakou váhu.
A v naprostém kontrastu k tomu se pak stane, že z mého pohledu takto důležitá věc, která by měla (a bude) prezentovat město navenek, dá mu při prvním kontaktu s návštěvníkem nějakou tvář, dostane výše uvedenou prioritu... pouze cena.
Nic víc, nic míň. Jen cena. Přijde mi to líto, protože investujeme takto ne zrovna malou částku, ale množství pozornosti je zde nesrovnatelně menší.
Přitom si myslím, že se dala vyhlásit naprosto běžná soutěž grafiků o návrh. Účastníkům dát skicovné adekvátní podobným typům zadání a na základě hodnocení poroty vybrat vítěze, který návrh dopracuje do vlastní realizace a získá výslednou odměnu za tuto práci.
V souvislosti s tím, jsem si vzpomněl že i KZMB, resp. Kino Boskovice si nechalo stávající návrh loga a vizuální identitu připravit touto cestou. Proč to tedy nešlo i u jeho zřizovatele mi tak zůstává tajemstvím.
Budu se už asi opakovat, ale nemůžu si pomoci. Přijde mi škoda, že opět a znovu šetříme poměrně malou částku za "soutěž" na začátku, abychom se už dopředu ochudili na konci u takto důležité věci, kdy budeme pak platit nepoměrně větší částku, o možnost porovnávat a vybírat z několika návrhů a teprve ten opravdu nejlepší dát k realizaci...
Ta představa, že jeden dodavatel přijde se třemi rovnocennými, silnými vizuálními koncepty, je úplně zcestná. Dodavatel z nevyhnutelné logiky věci přijde s jedním lepším návrhem a dvěma slabšími, co budou jen dělat křoví. Klient pak obvykle podobně nevyhnutelně sáhne po jednom z těch slabších.
¨
) - takže zde si myslím, že to aspoň za mne funguje skvěle.
Čemuž se ovšem těžko divit.