Hráli jsme včera s divadlem v Opavě na Slezské univerzitě (Hauerova 4) v nové přístavbě (?), která vypadá velmi povedeně a uspořádáním i vybavením výborně vystihuje to, jak bychom si my představovali malý sál sokolovny. Pár fotek:
Vjezd do sálu. Bezbariérový, velké dveře, kousek od zaparkovaného auta. Mají tam velký vozík, takže není problém věci vyložit z auta na vozík a pojet těch pár metrů přímo na sál. (Znalci sokolovny při této představě jistě pláčou štěstím.)
Technický ochoz + osvětlovací/zvukařská kabina. Ještě lepší by bylo, kdyby byla lávka po celém obvodu, ale už tohle je radost. (Na fotce též Adam Poštolka, kterého bych do inventáře nové sokolovny v případě možností bral taky.)
Celkový pohled na sál. Stavebnicové praktikábly. Lehké, včetně spojovacích prvků, snadno se z nich udělá elevace hlediště nebo naopak vyzvednuté pódium. Černá výmalba, zátěžová podlaha, vozíček na rekvizity, na stěnách zvuk pohlcující panely.
Víc jsme to prošmejdit nakonec nestihli, ale není problém tam zařídit prohlídku, vypadá to jako šikovně řešený barák s mnoha praktickými detaily.
V první řadě doporučuji navštívit Divadlo na Orlí tu v Brně od Archteamu. Máte to kousek a je to podle mne nejlepší ukázka jak dělat dnes takovéto stavby. Mimochodem se na něm podílel autorsky i Mirko Lev, který by Vám k tomu určitě řekl i něco víc!
Z dalších brněnských realizací doporučuji divadlo Reduta od DRNH, kde bych Vám moh dát kontakt na Edu Štěrbáka, spoluatora a spolužáka z dob studií na FA.
Pak jsem si vzpomněl na kreslířskou praxi po čtvrtém ročníku architektury v Lipníce nad Bečvou, kde jsme přes plot koukávali zadarmo na promítání "letního kina" na vedlejším pozemku. Za ty léta se to zde změnilo, je zde z toho Kultruní dům Echo a skoro bych to tu nepoznal. Architektura tedy, přesto že rekonstrukce proběhla v roce 2012 je jak z české učebnice postmoderny konce 90. let, ale to asi dokážete při případné návštěvě odfiltrovat...
V souvislosti s Vaší prosbou mi pak probleskl ješte na jeden, podle mne velmi kvalitní barák, s ale maličko jiným obsahem - je to totiž Přístavba divadla loutek v Ostravě na Černé louce od kolegy z dob studií na FA v Brně Broňka Stratila a kolektivu
Následně jsem pak našel i tuto velmi zajímavou a podle mne povedenou přestavbu nefunkčního kina na multifunkční sál Kinonekino v Plané. Rozhodně mu ta šedá fasáda sluší víc, než ta původní zateplovací orgie v barvě lososí...
Za sebe ujišťuji, že vše kolem sokolovny tady sleduji Za mě v návaznosti na požadavky za "tanečák" ZUŠky a kompromis na variabilitu bych navrhl "staré dobré" Malé divadlo v Liberci.
...vzpomněl jsem si na ještě jednu stavbu, která v sobě snoubí původní historický objekt s novým využitím - ne nepodobný aktuálnímu využití Sokolovny - rekonstrukce pavilonu A na výstavišti v Lounech.
Sice se nejedná přímo o objekt nyní využívaný pro potřeby divadla, ale za shlédnutí (jak je možno využít objekt ze stejné doby, jakým je i naše Sokolovna) myslím stojí - zejména její víceúčelový sál.
Dřív byly ve využití budovy jasnější stereotypy, takže mělo smysl dát pokladnu do pevné kukaně ke vstupu. Dneska je běžný udělat třeba menší akce někde v předsálí a podobně, takže mně přijde šikovný nedávat pokladnu na pevné místo, kde by stejně posloužila jen občas, a nechat pro ni udělat podobný pohyblivý mobiliář. Který tady navíc krásně pasuje ke zbytku interiéru.
Já si myslím, že to co píšeš Tome je obecně problém většiny, klidně i veřejných, zadavatelů - neuvažovat o věcech ve stereotypech. A to jak z hlediska funkce, tak z hlediska vývoje v čase. To, že se něco klidně i několik let nazpět nějak vždycky dělalo, nemusí být dnes dogma. Prostě mít odvahu, zrovna třeba tu zmíněnou pokladnu nedělat pevnou (jen proto, že se to tak dělá), když víte, že už teď máte zkušenost, že takto fungovat nemusí... Určitě by se takovýchto příkladů dalo najít víc. Já osobně mám takováto zadání velice rád, kdy v podstatě vymíšlíš zdánlivě zcela jasné věci trochu jinak. A ne proto, že by to měla být póza, ale proto, že nad věcmi uvažuješ...
Tvoje poznámka vystihuje přesně tu situaci, když o v principu podobných věcech rozhodují ti, kteří ten barák ve výsledku nebudou používat. Tím nechci říct, že by ti lidé to dělali naschál - to rozhodně ne. Chtějí to udělat správně, jen nemají buď potřebnou odbornost, nebo edukaci a nebo tu uživatelskou zkušenost a tak tápou a snaží se chytit něčeho, co znají a co jim přijde ověřené. V tom vidím trošku problém, když se k tvorbě zadání nepřizvou ti, kteří to pak užívají.
Toto ale není zrovna Váš případ. A myslím si, že zrovna to, jak ste uchopili Sokolovnu je fantastický příklad, že takovej barák jde (doufám) "vydupat" ze země i odspodu. Shora je pak potřeba nezanedbatelná drobnost , ve formě finálního zainvestování, ale věřím tomu, že i to nakonec vyjde. Kde je snaha, cesta se vždycky nakonec nějaká najde.
Včera jsme hráli s divadlem v Bohunicích. Malý sálek, blbě přístupný zvenčí, ale pěkná dřevěná podlaha, šikovný ochoz po celém obvodu a praktická hrazda přes celou šířku sálu:
Nedávno jsem v časopise Intro, který odebírám narazil na velmi dobrou inspiraci pro Sokolovnu, která mne dřív v této souvislosti vůbec nenapadla - staveb je hodně a bohužel všechny inspirace v hlavě nějak nedrží a občas je na soukromém brain hard disku přepíše neco novějšího...
Za pozornost pro Vás stojí zejména řešení multifunkčního sálu, který má proměnou akustiku (lze jej tak připodobnit k hudebnímu nástroji, který je možné zvukově vyladit dle potřeby konkrétní produkce).
K tomuto účelu slouží přetáčivé trojstranné podstropní panely (na fotce interiéru ty tmavé obdélníky na stropě mezi šedými anemostaty vzduchotechniky) a prostory foyeru/předsálí. Zmíněné panely jsou opatřeny zvukově pohlcujícím, difúzním a odrazivým povrchem. Přetáčením je možné korigovat akustické vlastnosti stropu a tím měnit akustické parametry celého sálu - od kina, konference, koncertu s umělým ozvučením až po koncert s přirozeným ozvučením.
Pro prodloužení doby dozvuku pak hlavní sál obklopuje prstenec foyerů, které lze v případě speciálních představení využít jako tzv. "dozvukové komory".
Aby měly experimentální soubory kde cvičit a nevyužívaly nutně hlavní sál, který musí komerčně fungovat, navazuje na tento prostor zkušebna (na fotografii je to ten prostor na nohách ve tvaru V).
Oba sály jsou obaleny do plastové fólie, kryjící tepelnou izolaci, které mají prvotní inspiraci v prošívané sedačce - to proto, že střecha hlavního sálu je v létě využívána buď pro posezení a nebo pro představení pod širým nebem.
Já si myslím, že toto je ideální univerzální přístup k řešení, pokud se Ti v sále mění v čase jeho uživatelé. Díky té nastavitelné akustice, tam můžeš pořádat velmi širokou škálu produkcí a když by bylo holt potřeba pódium, tak je tam z praktikáblu nainstaluješ - viz. poslední schéma vlevo - je tam naznačené (jak tam na něm tančí nějaká silueta človíčka).
Dnes jsem při brouzdání po nové architektuře na internetu narazil na zajímavý projekt, při kterém jsem si v této souvislosti ihned vzpomněl na naši Sokolovnu. V Lanškrouně dnes slavnostně otevřeli centrum L'ART od architektů z brněnského Atelieru90 Ladislava Vlachynského.
Součástí centra je rekonstruovaná Langerova vila z druhé poloviny 19. století a nová přístavba sálu na místě bývalé výrobní haly na Krátké ulici, kterou kvůli havarijnímu stavu v roce 2015 uzavřeli a rok nato nechali zbořit.
Vila byla kompletně rekonstruována. Jednotlivé místnosti chtějí využívat spolky a sdružení, reprezentativní místnosti jsou plánovány pronajímat pro jednání, slavnostní události a nebo jako tiskové centrum hlavního sálu přístavby. Sál má kapacitu 600 lidí, zázemí pro návštěvníky, účinkující a techniku. Umožní pořádat divadelní představení, koncerty, plesy, promítání, výstavy případně i kongresy.
...dnes jsem při četbě pravidelné ranní dávky novinek ze světa architektury narazil na tuto věc, kterou jsem si říkal, že by bylo dobré poslat dál do světa
V poměrně nedaleké obci Velatice se 648 obyvateli zrekonstruovali naprosto skvělým způsobem místní kulturní dům, typologicky a tvaroslovně velmi podobný naší sokolovně, jen je měřítkem maličko menší
