Já výše zmíněný Trojí příspěvek k boskovické kultuře, ač to tak možná na první pohled úplně nevypadalo, taky docela přivítal. Paradoxně mi vtipnou formou připomněl dobu, kdy pozměněnými slovy klasika byla architektura v Evropě výsadou horních deseti tisíc, u nás tak trochu oborem podivínů a v Boskovicích pouze tématem vášnivých debat v anarchistických kroužcích.
Minulé vedení města toto (řečeno sporotvní terminologií) po drobných přešlapech a pár pokusech mimo výseč začalo postupně měnit. Po aktuálně posledních volbách je ale ve vedení města více-méně podobná koalice, která se v letech 2006 – 2014 (spíše už od roku 2002) o architekturu - nezlobte se na mne - ve veřejném prostoru příliš nezajímala. Proto současné výroky, byť možná leckdy ne zrovna odborné, či pochvalné vnímám také jako známku toho, že se snad něco mění.
Zmíněný editorial na Ohlasech tak vzbudil možná více emocí, než bylo původně zamýšleno, protože zrovna Lukáš Holík, jako jediný z koalice už před volbami jasně svůj postoj k tomuto tématu deklaroval. Já si tak vzpomněl na jeden zde už citovaný článek z dubna roku 2017, který vyšel také na Ohlasech a byl shodou okolností od stejného autora – tedy Tomáše Znamenáčka a týkal se knihovny. Hned se mi vybavila myšlenka, která na tento editorial plynule navazuje - cituji - "v Boskovicích za poslední desítky let nejen že nevznikla jediná architektonicky kvalitní veřejná stavba – nepostavili jsme dokonce ani jedinou veřejnou stavbu, kterou by vůbec mělo smysl po stránce architektury hodnotit. Sportovní terminologií řečeno jsme zápas o kvalitu svého okolí prohráli kontumačně, jelikož jsme do něj vůbec nenastoupili”.
Já tak teď terminologií předchozího citátu vnímám, že nyní to snad i vypadá, že už do utkání o architektuře nastoupilo poprvé (a možná neochotně) i družstvo domácích, které sice má úvodní problém s volbou správných dresů, ale buďme i za to málo rádi… 
Architektura byla totiž vždy jakýmsi lakmusovým papírkem stavu společnosti a nic se na tom nemění i v dnešní době. Je sice pravda, že proti našim západním sousedům, např. ze Švýcarska, nebo Rakouska si tu musíme kvalitní příklady a realizace o dost složitěji vybojovat než tam, ale nemusí hned pršet, stačí když (zatím) kape.
Architektura totiž naše životy ovlivňuje skutečně hodně. Takřka veškerý čas trávíme v prostředí, které někdo vymyslel a poté i někdo další vytvořil. Pokud se tedy chceme i dale nazývat kulturním městem, nemělo by nám být jedno, jak vypadá a bude vypadat i v budoucnu veřejný prostor. Je totiž tak trochu naší vizitkou.
Architektura vytváří rámec pro naprostou většinu našich činností. Připouštím, že je sice méně důležitá, než si většina nás architektů myslí 
, ale daleko důležitější, než si myslí většina těch ostatních, kteří se ve městském, či lépe urbánním prostředí denně pohybují.